(by Jindra)
Jako všechny podniky tohoto druhu, i Burn Hollywood Burn měl jako projekt mnoho příznivců i odpůrců. Chtěli jsme uvěřit tomu, že věci se vyjasní cestou konfliktu, boje. To byl v určitých chvílích i případ naší skupiny. Je to přesně tak, protože už to nebyl nevyhnutelně ten případ, že jsme dali přednost tomu opustit loď, ne protože se potápí, ale abychom ji nechali potopit. Teď jsou to už přes čtyři roky, kdy jsme znovu pocítili neobytnou potřebu stmelit naši hořkost a vztek, abychom z toho dostali trochu smyslu, trochu krásy a stejně tak i naděje. V podstatě tolik zrůdnosti, zachváceni tou největší špinavostí, hloupostí, nudou a patolízalstvím civilizace odhodlané k zachování vlastní nicotnosti, vlastní prázdnoty; existovaly tu určité pravdy – zjevné nebo alespoň k objevení či k životu. Principy původně tak ctižádostivé, vypracované a neústupné jsme nyní nemohli opustit a bezmocné a prostoduché, je nechat proměnit ve vlažný kariéristický konsenzus uprostřed pochmurného, neradostného přežívání. Pravda byla, že náš antagonismus a naše rozpory nepřinášely pravdu; ale naopak nás tlačily k ochromujícímu pokrytectví spojenému s nakažlivou (pod)průměrností. Jak říkal jeden starý přítel: Otázka není v tom "žít svou dobu", ale žít pro nebo proti ní. Na tom nezáleží. „Neutralita neexistuje, je to určitý postoj, špatná a chabá pozice pro svět takový, jaký je.
Konec Burn Hollywood Burn je tedy přeskupení, nezbytná a rozhodující etapa pro každého z nás. Už příliš dlouho jsme měli "mršinu v hubě". A v podobné situaci zvracet je uměním nejvíce osvobozujícím, vášní působící největší potěšení.
Myslím, že mohu mluvit jménem všech, když ze srdce poděkuji všem těm, s nimiž jsme sdíleli ty chvíle, rýžové saláty, vopruzy, drogy, slzy, kilometry čtvereční chodníků, sendviče, kilometry dálnic, víno, po kterém černají zuby, výměšky, pochybnosti i pár pravd. Vzpomínáme také na Pierra a stejně tak na Freda.
Červenec 2004 – stále ve válce pro a proti všemu.
(přeloženo z www.burnhollywoodburn.com/)
Více na old.czechcore.cz
|
