Nikdy jsem nepochopil proč při vymýšlení názvu kapel si jednotlivé spolky nedají záležet na tom, aby název už náhodou někde nekoloval. Pak se stává to, že musíte zdlouhavě vysvětlovat, že když mluvíte o Left For Dead tak samozřejmě máte namysli tu Kanadskou sebranku a nebo naopak když je řeč o Subhumans, tak to dá rozum myslíte ty Anglický. Takže když je protentokrát řeč o nové desce Challenger bavíme se o těch Španělských. Jasný ne. Tahle trojka z Madridu po prvním albu přichází z dvojkou a rovnou si je pod svá křídla berou evropští Dischord blázni B Core. Takže je jasný ačkoliv jsem od Challenger (ESP) předtím neslyšel ani notu bude to určitě intoušsky mázlej rock zahranej s absolutní dravostí a punkovýma kořenama. A ani jsem se moc nesekl, i když je to trošku komplikovanější. Úvodních pár sekund z alba Ümelsion nás milně zatáhne o takových deset let zpátky kdy do svých těl jsme pumpovali kapely z DeSoto records. Ale pak se to zvrhne a slova o tom, že čudlíkama ve studiu při nahrávání kroutil Stephan Egerton (Descedents, All) dávají smysl. Přiznám se, že patřím k těm, kteří u NoMeansNo žerou jen ty vály, který jsou krátce a jasně PUNK a o tomto bychom si s klukama z Challenger rozuměli. Ti svoji zajisté ohromnou muzikantskou dovednost uplatnili právě v přímočarých věcech, do kterých narvali co se dalo, ale hlavně to má stále sílu a je to JÍZDA! Takže to odsýpá jako blázen a má to šmrnc. Šmrnc který je v některých písních cítit po Drive Like Jehu/Hot Snakes kytarovým způsobu hraní, to znamená rychlý zápěstí a pohyb levačky po hmatníku navrch dolu, teda hlavně dolů. A šmrnc číslo dva, který je zase vypůjčený od Japanther. Tedy konkrétněji španělákům to taky sem tam skřípe a basa má ten atypickej basovej zvuk, ale hlavně tady mluvíme o Japanther typickým melodickým způsobu zpěvu. A když už jsme u těch jmen pro chuť bych doladil nebožtíkem Jay Retardem.Takže ve výsledku z této desky vychází nadšení jako blázen, ale až tuhle trojku někdy potkáte, dejte jim pěknej špalíček za ten název kapely, to se nedělá.
