(Crew For Life Records, 2010)
Jestli chcete tuhle recenzi brát jako upoutávku na koncert, pak klidně - na koncert obou těchdle kapel, který se uskuteční v sobotu 29. října v Lipsku v místním legendárním autonomním centru Zoro (japonští CRUCIAL SECTION se během svého putování Evropou potkají s britskými GERIATRIC UNIT právě jen tam a ještě o den dřív v Berlíně, na koncertech u nás už bohužel ne).
Tuhle desku brousím na svém gramofonu během posledních měsíců prakticky pořád a není to jen proto, že je to jedna z docela mála nových desek, co jsem si letos pořídil (doplňování starších titulů z 80. a 90. let do sbírky teď ponechávám zcela stranou). Obě kapely disponují poměrně rozsáhlou diskografií (u Japonců není divu, když vržou už od roku 1993), ale zrovna tenhle split řadím v obou případech z celé jejich tvorby na přední místo. Obzvlášť u CRUCIAL SECTION, kteří se dopracovali ze svého počátečního kapku pitoreskního až pošahaného stylu thrashcore punku ve zběsilou sílu, co exploduje hned během úvodních vteřin první skladby „Creation/Participation“ a nepolevuje dokud jehla neujede svou cestu až po poslední vinylovou drážku. Na starých deskách měli jiného zpěváka, posledních 10 let (tuším od split singlu s francouzskýma FACE UP TO IT! - ) třímá mikrofon bývalý basák Hiro of Section a je to zlo - už ne praštěný jekot, ale hrubý hrdelní řev tolik připomínající klasiky žánru RIPCORD. A zhruba od těchto časů (hodně pak už od druhého LP „Catch The Future“ na 625 Prod.) zní i hudba CRUCIAL SECTION sevřenější, hruběji a útočněji. Jinými slovy, bavilo mě to i dřív, ale teď mnohem víc! Druhá pecka „Rebirth“ jede v podobných kolejích - přímočarý hardcore s hlučnou thrash (nikoliv „thrash metal“) kytarou, masivními sbory a sebevražedným nasazením.
GERIATRIC UNIT začali do svých nástrojů mlátit někdy v roce 2007 a v diskografii své služebně o 15 let mladší kolegy už skoro předhánějí, protože chrlí desky tempem přímo zběsilým - jeden double-singl a čtyři LP desky (sice některým říkají „EP“, ale jsou to LP na 45 rpm) za čtyři roky, to je slušný výkon. Na všech hrají úplně to samý - super-rychlej hardcore klopot s hodně vytaženýma bicíma: odkaz starého amerického hardcore a předchozí kapely basáka Kalva a bubeníka Steva (ano, samozřejmě mluvím o HERESY) je tam jasně slyšet. Žádné experimenty, žádné objevování neobjeveného, žádné jiné cizorodé vlivy, žádné míchání nesmíchatelného. Jen (jen?!) čistá hardcore rubanice od této party plešatějících čtyřicátníků. 3 vály celkem, z toho ten druhej - „Life In Reverse“ už vyšel na desce „Audit Of Enemies“, zbylý dva neznám.
Vyšlo na labelu Hira of Section a to u příležitosti společného japonského turné, které spolu tyhle kapely jely v loňském roce.
Takhle by to skoro mohlo stačit, ale mě to ještě nedá - texty a živé provedení. V první skladbě CRUCIAL SECTION se zpívá „myslím to vážně - tvořit scénu, na které se můžou podílet všichni“ a přesně tohle je tím, o čem CRUCIAL SECTION už od prvních let svého vzniku jsou. Hardcore ne jako přechodné adolescentní třeštění, hardcore ne jako přestupní stanice na cestě do světa hudebního byznysu, ale hardcore jako mezinárodní undergroundová síť přátel založená na do it yourself myšlence. A tím, že se sloganem „Network Of Friends“ přišli v půlce 80. let právě HERESY (jmenuje se tak jedna jejich skladba na LP „Face Up To It“ dostává právě tahle kooperace další smysl - a mě velice sympatický. Myslím, že obzvlášť v našich končinách a obzvlášť mezi náma, co občas býváme zbytečně cyničtí, přezíraví a na všem hledáme chyby, je fajn tohle čas od času připomenout. A to i přesto, že nástupníci HERESY GERIATRIC UNIT už dnes v idealismu v textech znatelně polevili a namísto toho syrově autenticky zpívají: „můj život je vzhůru nohama a nemůže už být hůř“ („Life In Reverse“) - vyhazov z práce, zdraví v hajzlu, exekutor za dveřma, žádná perspektiva. Japonci to asi nemají v životě o moc jednoduší, ale přesto dál odhodlaně drží pozice, haha...
Koncert CRUCIAL SECTION jsem viděl v březnu 2004 v jejich domovském městě - po několikahodinovém bloudění, kdy jsem místo koncertu hledal původně na druhém konci města jsem se zpožděním dorazil těsně před startem jejich setu do miniaturního prostoru zkušebny/nahrávacího studia ve 4. patře činžáku na jihu Tokia. Moc jsem toho neviděl (bylo beznadějně přeplněno) a už si to moc nepamatuju, ale vzpomínám, že image měli samozřejmě v ortodoxním „bandana thrash“ stylu s šátky uvázanými na hlavě i všemožných končetinách a že to bylo zničující a energické a že víc lítali vzduchem, než stáli na zemi.
Pro GERIATRIC UNIT jsme dělali koncert v Brně na Yachtu loni na jaře a i když to účastí byla jedna ze slabších akcí (něco přes 50 lidí), dovoluji si říct, že tahle u nás ne moc známá kapela tehdy všem přítomným kompletně vytřela zrak. Přidávali snad 3x a z pódia museli doslova utéct, aby mohli hned po koncertě vyrazit na celonoční cestu do Belgie.
Jestli tohle chcete vidět, pak vyražte do Lipska, jestli jen slyšet, kupte si desku (k dostání u Voltage, Insane Society a Phobia).
Phil Hell
|
