(Scared To Death Records)
Malý věci jsou mnohdy ty nejsladší. Malý věci mi dělaj největší radost! Malý, krásný věci ve světě, kterej je strašně malej, pokud neuvíznete v maloměšťáckým křesle. Byla jedna kapela, která si říkala Buried Inside a ta tvořila pomalu a opatrně. Když do strun udeřila, měla smrtící potenciál. To ostatně zažilo mnoho z vás na vlastní husí kůži. Buried Inside si dali pauzu, která se jeví jako definitivní. Všichni stárneme a v určitým bodě se priority a běh přehoupnou na tu stranu kopce, ze který se ze záhadnýho důvodu jede rychlejc a pořád dolů. V tomhle zrychlujícím se světě žije chlápek jménem Emmanuel Sayer, na kterýho kámoši familiérně pořvávají Lips. Lips byl jednou kytarou v Buried Inside a energii, kterou nevybouchal na koncertech vybouchával v ulicích. Ta přehršle energie se nemohla vypařit nazmar a tak na sebe dlouho nedaly čekat dvě nová jména, jejichž je Lips součástí - Last Communion (ti mají na kontě desku na P.Trash Records), kde Lips zpívá a hlavně budič dobrý nálady Crusades, kde se střídá o zpěv a hraje na kytaru!
Nenechte se zmást obalem, kterej snad z povinnosti drží tradici hard core kapel z Kanady. 4 songy, který se na vás vyvalej spolu s citátem Antona Szandora LaVeye jdou v punk tradici 80. let. Představte si Descendents říznutý D.I. jak hrajou covery od ranejch Misfits s až nepřirozeně melodickým nádechem, kterej je tak nakažlivej, že i ráno, který je postižený deficitem spánku a vyhlídkou dealování s retardama se jeví jako kávička s teplým kocourem z Alenky v říši divů. V době, kdy se cítím jako Pažout, kterýho už nepřekvapí vůbec nic, na mě zafungoval recept, kterým Crusades ukuchtili malej asfalt a já si připadám jak v 17-ti, kdy v 6 ráno pochoduju do fachy den potom, co jsem objevil Ribbed od NOFX a jsem rozhodnutej, že mě nic nerozhází.
Crusades nahráli 4 songy, který mi měněj k lepšímu každej den a já jen pevně doufám, že velká deska na sebe nenechá dlouho čekat.
www.myspace.com/scareddeath
|
