14.4.2002 Zlín, Golem
Někdy na podzim minulého roku jsem otevřel staré rány a šel se podívat do Lucerna music baru na koncert soudobé špičky světového death metalu. Tenkrát jsem zůstal stát s otevřenými ústy nad vystoupením Kataklysm, Dying Fetus a konečně Cryptopsy.
Jak mé zčernalé X-ové srdce začalo vzrušením bušit, když jsem se asi před měsícem dozvěděl, že Cryptopsy budou hrát ve Zlíně, zrovna, když budeme společně s Deathpitem okupovat jeden nejmenovaný napajedelský byt, vám snad ani nemusím psát. A nebo jo... je to mrazivá švédská zima, která se rozhodla okupovat váš podbřišek a pomalu rozšiřuje své ledové impérium po celém těle (znalci jistě pochopili proč zrovna švédská zima).
Takže Zlín, Klub Golem asi 20:10. Zaplatili jsme 350,-Kč vstup a vnikli do klubu, který ve mně na první pohled vyvolal asociaci na zápasy mladého Barbara Conana. Vzpomínáte si doufám na tu krvavou arénu?! Okamžitě jsme se stali středem pozornosti... pravda paruky jsme nechali doma a na zakoupení křiváka jsem nikdy nezískal potřebný obnos. Zaujmuli jsme strategicky výhodné stanoviště a v poklidu sledovali, co se kde šustne a jakou kdo vyfikne hlášku. Přichází totálně kožený páreček a slečna jen tak prohazuje: "... se posrali s tím sloupem, ne?" Na vysvětlenou... přímo uprostřed klubu se tyčí nádherný sloup i s podstavcem. Ideální záchytný bod pro circle pit i s místem pro koordinátora směru běhu. Jenže tento fakt metalové publikum neocení, protože jediný krouživý pohyb, který připadá v úvahu je headbanging-vrtule.
Je asi 20:45 a na podiu se začínají hemžit bedňáci, kteří rychle a koordinovaně připravují aparát a stěny klubu začínají být protěžovány nezbytnými suvenýry v podobě triček.
Konečně, v 21:30 začínají hrát Profanity z Reichu. Hned v úvodním kakofonním songu praská struna. Improvizace bohužel není možná, jelikož skopčáci hrají pouze ve třech. Po výměně kytary následuje asi půlhodinovej set dobře zahranýho technickýho death metalu, kterej ovšem postrádal výraznější moment. Největší průser byl zpěv, kterej obstarával kytarista, mající potíže s hrou a na hrdelní projev mu moc nezbylo.
Asi po patnácti minutové pauze vyplněné Kofolou (kdo nezná, tak chu? je asi 50% Pepsi, 40% Francovka a 10% sůl mořská) nastoupili Spawn, taktéž z Říše. Death metal z poloviny 90. let. Nic moc a tak se rozhlížím kolem a pobaveně sleduji figurky, které již nezvládají svá těla a sem tam zahučí pod stůl prozkoumat, která značka bot že to frčí.
Haemorrhage ze Špaňelska jsou prej prdel jako sviňa, ujistil mě pan Puclík. Moc nadějí jsem jim nedával, jelikož první dvě kapely mě dokonale vysály. Světla na pódiu zhasínají, aby ho po krátkém intru proměnily v operační sál. Basák se nám představuje coby neurotický porodní asistent v bílém plášti, kompletně od krve. Kytarista v zeleném operačním kompletu i s rouškou. Zpěvák businessman, kterej se připletl k zabijačce, tudíž dopůl těla a samozřejmě od krve. Bubeník byl klasickej mexickej pohraničník s nezbytným knýýýýýrem. A já začívám ožívat i s doposud chladným sálem. Je to malej morbidní chuchvalec něco mezi Carcass z období Symphonies of Sickness (mimochodem Haemorrhage zahráli velice zdařilej cover z již zmiňovaného alba), metalovějšíma Agathocles s hodně punkovym drivem (viz samplepka NOFX na base….tudíž humor). Zpěvák prožívá nekončící epileptickej záchvat, mlátí sebou o podlahu, škrtí se na šňůře od mikrofonu, třeští oči a moje bránice překračuje všechny fyzický hranice. Jedinej rušivej element může být pán z ochranky klubu, kterému svalová hmota před pár lety začala vytlačovat mozek kamsi do ztracena. Akce jako stage diving asi v životě neviděl a tak se pokusil zasáhnout. Naštěstí se vše obešlo bez násilí. Haemorrhage zahřáli sál a probourali velice striktní atmosféru.
Tááááák a teď…. Musim se přiznat, že už dlouho jsem nezažíval před koncertem takový vzrušení…ten pocit, kdy vás mrazí po celém těle. Celou dobu, během setu ostatních kapel jsem sledoval kytaristu Cryptopsy, kterej měl zároveň na starost merchandise. Je to fakt hektik (něco jako já, když něco s Ondrou kutíme na Sedmičce). Jenže on vše přetransformuje do hudby a podle toho to vypadá. Přál bych vám vidět jeho gestikulace, když postrádal drobný na vrácení, přípravu všech kytarovejch efektů nebo domluvu se zvukařem během gigu.
Nezbytný intro a jedem… zpěvák je mega zlej, kór když zjistí, že kabel od mikrofonu nefachčí. Opravdu jsem nevěděl, co nebo koho mám sledovat dřív. Absolutní souznění. Basák s implantovanými Mozartovými prsty, hrajíc jak dlaňovou stranou, tak i hřbetem ruky a do toho ještě nezbytná vrtule. Bohužel, kytarista, kterej jede sóla je schovanej za sloupem a tak naklánim hlavu sic mi krk stačí, abych něco pochytil… nezbývá než vzdát veškeré mé snažení, protože kreace linoucí se z pod jeho prstů jsou absolutní sci-fi. Bubeník je kapitola sama pro sebe a s jistotou si troufám říci, že zahrál vše (co je mé ucho schopno pochytit), co známe z … And Then You´ll Beg, bez jedinýho zaváhání.
Cryptopsy mě na 30 minut odvedli do absolutně jinýho světa a jsem jim za to vděčnej, protože poslední dobou to potřebuju jako sůl. Těšim se na novou desku, která by měla být v přípravě a prozatím okupuju svůj mozek And Then You´ll Beg.
V září zavítají do Evropy další mí favoriti Dying Fetus, tak se máme na co těšit (mimochodem vinylová verze jejich Destroy the Opposition vyšla na Good Life a je k mání za 9 EUR, což je korektní suma).
Určitě jsem na něco zapomněl, tak kdybyste chtěli vědět víc, tak pište na tired.messenger@seznam.cz.
Ivan
Více na old.czechcore.cz
|
