(Earache)
Když jedete do švédského městečka Umea, odkud je to už na polární kruh, co by kamenem dohodil, podél dálnice, která stejně moc daleko na sever nevede, toho kromě přírody moc neuvidíte. Její síla a rozlehlost vytváří spolu s faktem, že i na hlavním tahu na sever Švédska můžete jet minuty zcela sami, aniž byste narazili na někoho druhého, jasně vaše celkové rozpoložení. Docela odlišné od toho, jaké si pamatujete z doby, kdy bylo městečko Umea číslem jedna na hardcorové mapě Evropy. Teenagerské nadšení je to tam a realita bez zkreslených dojmů udává nyní takt. Jestliže se někdy v těch končinách ocitnete, není už třeba pátrat po důvodu, proč slova náhle nemají zdaleka takový význam, nebo jsou až dokonce na obtíž. Je-li cílem vložit do muziky svou duši, pak Cult Of Luna reflektují sami sebe zcela dokonale. Klid, nikde žádná známka nervozity a naprostá přirozenost.
Somewhere along the highway otevírá Andersovo klávesové intro v duetu s Fredrikovým mírně nakřáple šeptajícím vokálem, volně následované neoddělitelnou skladbou Finland s pochodovým odpichem bicích. Kdo by to byl řekl, že pozadí tohoto songu není zdaleka tak snové, jak by se chtělo tušit. Finsko je tak trochu jiná, zvláštní země… Back To Chapel Town je songem s asi největší plochou vokálů z celé desky a zároveň nejtemnější a nejhutnější. Více připomíná předchozí desky a opominu-li veškeré okrasy, daly by se v něm v jeho samotném základu, vystopovat podobnosti s Mastodon. Jakoby pokračováním úvodního intra je v poločase desky track An With Her Came The Birds. Opět Fredrikův napůl šeptající vokál a jediný motiv tvoří banjo a funguje to skvěle. Ostatní nástroje pouze udávají dobu. Thirtyfour je tak trochu skrytý kůn. Spousta měnících se nálad a gradací jak vokálu, tak i bicími tlačené muziky. Předposlední Dim je naprosto skvělá v tom, jak se pozvolně vyvíjí. Od lehoučkého základu, na který se nabaluje houstnoucí atmosféra a přidávající se kytary, elektronické efekty i intenzita bicích a v samém závěru i Johannesův vokál. Dark City, Dead Man je však jednoznačně tím nejdokonalejším závěrem a mým nejoblíbenějším songem. Opět nevinný, trochu ospalý úvod, stoupající intenzita a důraz. I bez pohledu do bookletu tak nějak automaticky tušíte, že tenhle song je závěrem desky. Vše vrcholí a uzavírá se. Miluju kytaru hned po prvním úseku s vokálem, znějící jako kvílející siréna. Při tomhle běhá mráz po zádech.
Deska je k mání ve třech provedeních z nichž rozevírací double LP je skvostem největším.
Kapitolou samou o sobě je živý set Cult Of Luna. Zvukově naprosto v jiných dimenzích, těžko srovnatelných s nahrávkou a se silnou atmosférou linoucí se celým setem. Jestli někdy budete mít příležitost, běžte se na ně podívat! Je to zážitek, kterého nebudete litovat.
www.cultofluna.com
www.myspace.com/cultofluna
fotky: bena.czechcore.cz/photogallery
Více na old.czechcore.cz
|
