(Stonehenge Records)

O Chaviré jsem se poprvé dozvěděl na zdejší vývěsní tabuli od Honzika. Nahrávek je moře a je pro mě pořád složitější se v nich orientovat nebo je jenom zachytávat a pokoušet se zpracovat. Ale na label Stonehenge a francouzský melodie slyšim vždycky.

Protože emo kapely z Francie vždycky měly, mají a zřejmě vždycky budou mít to, co se snad ze vzduchu dá pochytit jen tam. Jednim z mejch hudebních snů by bylo postavit podobnou muziku i ve zdejších podmínkách. Netvrdim, že tady pšenka nekvete. Pár jmen v rukávu mam, ale nechám si je pro sebe. A teda po suprový Chaviré desce Des Bruits Qui Restent hned po roce přichází dvojka Interstices.

Texty pochopitelně ve francouzštině, což je nepřenosná deviza (na Óčku v Drivu by řekli "trademark") a zároveň moje "limita". Což nic nemění na tom, že parádně zvučně zní a do týhle hudby pasuje úplně přesně. Jinak taková ta klasika: zvonivý kytary, vybrnkávky křížený s nářezem, jako kdyby to hrál Šaman na Jaguara; střídání tempa s občasnym náznakem breaku bez nablblý metalcorový zhovadilosti; šepot, zpěv, řev a stále vlající černá vlajka ve větru. Křičenej refrén všema členama, ale ne do mikrofonu. A energický vystoupení, kde se nikdo s ničim nemaže a přitom je to skvěle zahraný. Neřeknu vám, která písnička je z jedničky nebo dvojky. Vim jen, že je to strašně dobrý, strašně náladový, nervózní, uklidňující. A plamen v srdcích stále hoří. Pro fanoušky starýho ema povinnost, ale to je tady je nošení dříví do lesa a přesvědčování přesvědčenejch. Ale zase nikdo jinej to neocení. Plus mám vždycky rád, když se lidi z kapel chovaj mile na koncertech a tohle byl ten případ. Vizuálně parta nerd(post gradual)studentíků - pankáčů - a to k tomu vždycky trochu patřilo. Situacionismus ani Sartra jsem s nima teda Na půlce nerozebíral, ale byl to stejně nářez jako prase!

LP Interstices, osm pecek, Stonehenge 066, výborná věc.

http://chavire.tumblr.com/
https://chavire.bandcamp.com/
https://www.stonehengerecords.com/