(Victory Records)
Nejednomu z nás nedalo spát, jaká bude tvář Darkest Hour po odchodu Krise Norrise. Jeho rukopis nezaměnitelně ocejchoval poslední 3 studiový desky a spoludotvořil tvář Darkest Hour tak, že už se o nich definitivně přestalo mluvit jenom jako o pokračovatelích At the Gates.
Seznámení s Lonestarem #1: Den, kdy Kris Norris opustil Darkest Hour, byl jedním z nejhorších na jejich cestě. Sdělil, že žádné zítra už nebude a odjel domů. V podstatě postavil kapelu před 2 možnosti. Ukončit turné v polovině nebo neznít, tak jak je všichni znají. Meeting, na kterém se řešilo, co bude dál, z ničeho nic přerušil Michael "Lonestar" Carrigan - kytarovej technik Darkest Hour, kterýho objevil Mike Schleibaum coby prodejce zmrzliny. "Já to odehraju, umím každej song." To, že Lonestar na kytaru hrát umí, věděli všichni. Nikdo si však nebyl jistej, jestli zvládne doskočit stejnou laťku, kterou nastavil Kris. Den, kdy místo Krise vystoupil na pódium Lonestar, byl jeden z nejnervóznějších v historii kapely. Na pódiu se sešli snad všichni členové kapel, kteří byli součástí turné. Snad v očekávání katastrofy, která dostojí názvu kapely. A pak to přišlo. Lonestar odehrál všechny songy toho večera bez chyby.
Věčný návrat. Cyklus, který je pravidlem, které nesídlí pouze ve světě buddhismu. Situace a příběhy, které se pořád vracejí, dokud nejsou vyřešeny. Návraty energií, které důvěrně znáte, ale cítíte, že prošly očistnou transformací. Darkest Hour natočili poslední desku, která se objeví pod křídly Victory Records. Bez sebemenších pochyb si troufám tvrdit, že to je druhá nejtvrdší deska (hned po Hidden Hands Of A Sadist Nation), která ale využívá léta zkušeností jednoho každého člena Darkest Hour. Jedná se o koncepční dílo, které tvoří mozaika, složená z hudby, zašlapávající situace, který nenávidíte, podává ruku ve chvílích, kdy tápete a dává světlo v momentech, kdy tělo klimbá po fyzický dřině a duše chce jít dál. Obalu, kde se harmonicky protíná světlo a temnota a moudré sovy stráží nad bojištěm, které se jmenuje život. The Eternal Return je precizně odvedený metalový album, který zahrály persony, který vyrostly v punk/hard core podhoubí a to je jeden z faktů, který dávaj týhle desce neodejmutelnou auru.
Pokud dostanu záchvat katovy kritiky, tak určitě napíšu, že se jedná o další desku na metalovým nebi, kde se vznáší tolik zvuků, který znějí naprosto totožně s těmi ostatními, a to bez ohledu na tuny práce odvedené v drážkách vinylů a stopách CD. U Darkest Hour ale došlo ke sloučení a pochopení. The Eternal Return si nezaslouží být pouze deskou, která se prožene torrenty. Slova Johna Henryho mají s tímto releasem váhu věků a poznávání rozličných kultur dokázalo najít společný jazyk pro každého, kdo sází na pocity. Lonestarův rukopis se záměrně prosazuje až na druhé polovině alba, tak aby každý z vás měl možnost uzavřít kapitolu Deliver Us a nakročit k novému, o něco dramatičtějšímu příběhu. Tohle tělo oblíká pořád stejný šaty, samo o sobě však neuvěřitelně sílí a pohled z očí do očí je neuvěřitelně silnej.
Seznámení s Lonestarem #2: Toho dne se Lonestar probudil s křečema v podbřišku. Zmrzlina, kterou včera zalil pivem si začala vybírat svou daň. Rozvážně si oblíknul svoje červený triko s nápisem "Stay Fucked", natáhnul podvlíkačky a začal scházet schody v tourbusu. V břiše se mu vařil Lloydův lektvar. Spodní část autobusu byla stroze osídlena těmi, kdo ještě nešli spát a těmi, kdo spí od přírody málo. Na otázku, kdy budeme stavět na pumpě se od řidiče dozvídá, že nejbližší čerpací stanice - tudíž toaleta, je vzdálená 30 km, nicméně my stojíme v zácpě na dálnici v letní Belgii. Záchody v tourbusech se smějí používat pouze na malou stranu. Co s tím? Lonestarovy svěrače začínají povolovat. Chopí se nebližší igelitové tašky a mizí v kabince. Po 5-ti minutách vychází s balíčkem, jehož obsah nikdo nechce znát. Vzduch začíná težknout a Lonestara začíná za nohavici podvlíkaček tahat soucit s ostatními. Autobus se pohybuje cca 5 km/h. Lonestar za jízdy otevírá boční dveře a vrhá igelitku s nahnědlým obsahem směrem do pole. V momentě, kdy igelitka opouští Lonestarovu dlaň, projedou v odstavném pruhu dálnice 2 policisté ma motorkách, které sračkomet mine zhruba o metr. Zastavují celý autobus. "To v Americe taky házíte odpadky z autobusu? Běžte to sebrat!" Nebohý Lonestar je nucen sebrat z pole igelitovou tašku a odnést jí zpět do autobusu. Navíc si ještě předplatil toaletu na půl roku za 70 EUR.
Darkest Hour vytoupí v Praze na 007 26.8.2009.
www.darkesthour.cc
www.myspace.com/darkesthour
www.victoryrecords.com
|
