LP  (Papagájův Hlasatel Records)

Osobně mi nějaký ten čas trvalo, než jsem si k samotné nahrávce našel cestu. Mezitím jsem naposlouchal předešlou desku a zbavil se škatulky, kterou si kdysi ke kapele přiřadil. Dávno to není ten neučesaný street punk, jaký jsem znal z dema, které se objevilo někdy začátkem milénia a ve skutečnosti ani těch 6 dlouhých let od předešlého "B​-​Side Blues" LP, vydaného už pod hlavičkou PHR, se nejeví jako čas, který není zužitkován s maximální péčí.
Sestava se v mezičase rozrostla o dalšího druhého kytaristu a přirozený vývoj tak zlomil jazykové bariéry, což na samotnou nahrávku přineslo hned 6 z 10 skladeb zpívaných anglicky.
Popravdě to ve mně vyvolalo možná až zbytečnou otázku - angličtina nebo čeština?  První tři skladby v angličtině si lehkou bezprostředností naklánějí misky vah na svoji stranu, přesto už při první sloce v "Máš svůj svět" se předešlá otázka zdá naprosto zbytečná. Možná, že skalní fans zamáčknou slzu, ale ve výsledku si kapela umí  v obou směrech poradit poměrně dobře, vyjma některých sborů, které jsou stále víc Plexis než Beatles.
Je docela zajímavé s jak širokou paletou žánrových vlivů si Degradace pohrávají aniž by jejich hudba zněla jako křeč, takže vedle melodického punku se postupně střidá glam, skandovaný heavy metal, grunge a RNR, skate punk i kytarový rock.  Tady mi mírně brání osobní vkus, abych zcela docenil kouzlo riffů a nálady jednotlivých skladeb, přesto si nemyslím, že z muzikantského hlediska je kapele příliš co vytknout. Last Soul není jen velký posun v samotné hudbě, změnil se zvuk, který byť  tratil v punkové "špinavosti", široce se rozvřel získal tak na větší čitelnosti a zejména mohutnost, což dle mého může ocenit daleko širší publikum, než jen samotná punková bublina. Pak je nasnadě otázka zda o to sama kapela stojí?

PHRBC