LP (Papagájův Hlasatel Records)

Dezinfekce si střihla 3 křížky a k tomu poslednímu si taky nadělila další těžkotonážní album vydané skrze vydavatelskou dílnu neúnavných PHR Records. I když deska nevyšla na datum přesně, nic nemůže změnit fakt na tom, o jak silnou nahrávku ve skutečnosti jde….

Pravda, tahle jihočeská kapela vždycky šla tak trochu vlastní cestou sic jejich tvorba nikdy nelámala hitparády, a stejně tak ale jejich nahrávky nejsou poskvrněny jízdou na horské dráze posledních trendů. Za to si za roky své existence vymakali svůj nezaměnitelný styl a to si myslím, že je úplně nejvíc, s ohledem na pomíjivost tendenčních vln a nálad „undergroundu“.

Toto album se zdá být velice sebevědomé, hudba je pevná jako beton s lehce špinavým zvukem, který dokresluje mohutnou náladu celé desky a dá tak vyznít všem melodiím objevujícím se ve skladbách. Přiznávám, že zvuková kvalita studia Hellsound je dnes jednoduše řečeno norma.

Tvorba Dezinfekce není roztřesený rukopis prvňáčka objevujícího křivky každého písmene zvlášť, ale sebevědomý rukopis zkušených muzikantů, vyhraný a dokonalý ve své jedinečnosti i společné tvorby. Jistěže moje slova mohou znít pateticky, proč taky ne. Však hned první skladba z jejíž textu byl vybrán i název desky je signál, kdy byste měli zvýšit pozornost, ať jde o hudbu samotnou nebo text. Je tady všechno, hardcore, punk, surovost i pokyvování hlavou až vás bolí za krkem, kudrlinky i přímočarost, naléhavost i napětí, vše promísené a neodmyslitelně spjaté s lehkou dávkou metalu. Lépe řečeno je tady všechno co bratři Maxové a jejich spoluhráči za dlouhé roky nasáli do svého umu i inspirace. Po textové stránce tu není prostor pro povrchní žvásty, je to exkurze do nitra komplikovanosti lidských vlastností. Jako kdyby spletitost sobeckých pudů, ruku v ruce s vypočítavostí, krutostí se proplétalo s naivitou duševně mdlých bytostí. V následné kombinaci s divokým tancem proplétajících se not se nahrávka stává velice výbušnou směsí.

Nutno podotknout, když se vydavatel bil do prsou, že hned z kraje roku vydává domácí desku roku, musím uznat, není tak daleko od pravdy.

Jediné, co mi úplně nesedlo, je grafické zpracování obalu, na můj vkus příliš mnoho šedé až umělé, přesto námět si společně s názvem desky zaslouží palec nahoru, už jen pohled na něj mi nahání husí kůži, ruku v ruce s představivostí...uf! To bolí.

PHRHQ

PHRBC