Na zářijovém koncertu The Fight, Just Went Black a Gattaca jsem od Kamila (The Fight, Knife in the Leg, All Day Hell) dostal malý dárkový balíček obsahující dva sedmipalce se strohými obaly z recyklovaného kartonu s černým sítotiskovým potiskem – splitko All Day Hell s Panacea a EP Drip of Lies. O Drip of Lies jsem věděl jen, že tam hraje kytarista The Fight. Teď už vím, že uměj pěkně sypat a že tradice polského těžkého temného nekompromisního crustcoru je zpět.
Nějakej čas nazpátek ovládly polskou scénu kapely jako ANTICHRIST, SILENCE nebo MIND POLLUTION, které drtily na tuhle část světa na svou dobu dost netypický styl. Brutální temný a těžký hardcore crust. Pamatuju si, jak mi Kamil vyprávěl, že to má na svědomí série koncertů HIS HERO IS GONE po Polsku, která tehdejší punkovou generaci doslova rozstřílela na kusy. Vliv HHIG smíchaný se zvláštní smutnou a bezútěšnou atmosférou typickou pro polské kapely (třeba POST REGIMENT) způsobil to, že nahrávky zmiňovaných kapel jsou na jednu stranu zvukově brutální a naštvané a na druhou stranu z nich sálá něco křehkého a chladného. Vždycky když některou z nich poslouchám, vybaví se mi úzkost sálající z filmu Krzysztofa Kieślowskiho Jizva vyobrazující atmosféru polského města 70. let zasaženého těžkou industrializací.
Podobný pocit mám teď u poslechu sedmipalce DRIP OF LIES. Jasně, doba se mění a i styl se vyvíjí. Z DRIP OF LIES je pořád hodně slyšet vliv HHIG a portlandských kapel jako TRAGEDY nebo REMAINS OF THE DAY, jimž se taky sedmipalec nejvíc blíží zvukově, ale osobně v tom slyším i hodně CATHARSIS. Nevím, jestli to je zrovna hudebníma postupama nebo jen atmosférou a dávivým vokálem, ale v některých momentech si představuju, že takhle nějak zní zhudebněné zlo. Komu taky běhá po zádech mráz z Witch’s Heart od CATHARSIS, tak přesně ví, o čem to píšu. Jako kdyby po bradu zkriminalizovanému zpěvákovi hrdlem procházela všechna nenávist světa. Nicméně DRIP OF LIES na to jdou mnohem víc přímočařeji než zmiňované starší Polské kapely a téměř celou dobu valí plný disbeat popřípadě rychlej punkovej rytmus, který prořezávají silné kytarové vyhrávky (občas vyjede i nějaký ten včelínek!). Na sedmipalci jsou čtyři songy. První strana je spíš naštvanější a druhá spíš smutnější. Textově je to přesně obráceně. Hned první song to zabíjí. Loneliness is nothing. Relationships are means for escape. But esentially, we stay alone. Ne, tentokrát žádná nukleární zima, válečná scenérie, ale ani přímá politická prohlášení. Introspekce. Hlaveň se otočila k tomu, kdo drží zbraň.
Je to jasný, DRIP OF LIES nejsou žádná překotná hudební revoluce, ale jde jim to věřit. Na vlastní kůži to půjde v pátek 5.11. v pražském Discentru. Tam zahrají s JUSTICE DEPARTMENT ze Španělska, našláplou politickou vegan powerviolence kapelou, co kdysi vydávala na legendárním labelu New Eden a kde teď bubnuje Wolfi (Vitamin X, Tangled Lines, The Fight, A Birthday Party Band,…).Dost možná, že na lineup pro tento večer přibyde i REALCIDE, elektronickej DIY výpach z USA ve stylu ATARI TEENAGE RIOT. Punx s elektronickejma mašinkama.
|
