Byl to zase jednou povedený core večírek. Tentokrát v mírně bizarních prostorách sklo-ocelového monstra.
To monstrum mělo hajzly v přízemí. Z přízemí odjížděl i výtah, ovládaný panem vyhazovačem, jenž nabíral lidi a vyvážel je kamsi nahoru do diskotékového klubu. My chodili po schodech pěšky. V prvním patře byla zřejmě bývalá diskotéka Hawai s proskleným interiérem, s výhledem na zasněžený Havířov, hrajícím video juke-boxem mezi koncertními sety a na diskotékové hosty zvyklou, leč celkem pohodovou, obsluhou. Člověk si ale nakonec zvyknul a v porovnání s těmi temnými pajzly, kde se většinou tyhle akce konají, to nakonec působilo skoro až zábavně.
Enter. „Co si dáte?“ ptá se mne hošík v růžové mikině a s náznakem disco čírka na hlavě za barem a já, byvší toho večera řidičem, zjiš?uji, že v prosklené lednici na mně čeká, v obložení kol a jiných lepidel, úplně poslední Birrell, tedy jedno z mála nealko pití nabízených v podobných podnicích, které se dá pít. Ale dost místopisu, my přišli za muzikou a za známými, že jo….
A mohu říct, že obojího nás na téhle havířovské akci čekalo dost a bylo to fajn. Přicházíme zrovna ve chvíli, kdy svůj set již hrají De-Reval. Slyšel/viděl jsem asi tak čtyři kusy, takže možná nebudu úplně objektivní. Vizuálně hodně mladá kapela předvedla pomalejší, táhlejší a přes to uječené emo a já taky musím souhlasit s Jumperem, kterému tohle částečně připomíná někdejší styl Ravelin 7 v jejich prehistorických dobách.
Druzí na plac jdou Ema Camelia. Tuhle kapelu jsem letos, a vlastně i v životě, viděl podruhé a musím říct, že se mi stále hodně líbí. Temný apokalyptický provazbený bordeliózní nářez podbarvený parádně dokreslujícími klávesami a uječeným zpěvem. Pokud na sobě kluci budou i nadále makat, máme tady kapelu, která časem dostane, a nejen, všechny ty, kdož ulítávají na Lvmen, Thema 11 a podobných partách, čímž nechci říci, že by kapela výše jmenovaným byla úplně podobná. Tihle chlapíci si myslím v daném stylu snaží hledat svou cestu.
Ale a? jen nechválím. Určitě bych si Ema Camelia rád jednou poslechnul s trošku jiným zvukem, než tomu bylo doposud. Pokaždé, co jsem zatím kapelu slyšel, totiž hrála natolik zvukově nabuzeně, že celkový zvuk se pak částečně sléval v jednu velkou hlukovou kouli. Nevím, možná tak kluci chtějí znít a moje chyba, že jsem se jich na to po koncertě nakonec zapomněl zeptat. Osobně si ale myslím, že méně je někdy více a s mírně upraveným a asi i tišším zvukem by aparát tolik nevazbil a hudba Ema Camelia by tak v „čitelnější“ podobě dala více vyniknout právě proklamované souhře kytar a kláves, které tam někde pod povrchem dokáží znít pěkně jedovatě a zajímavě.
Další kapelou byli The Bone Collector. Ty naopak za zvuk musím pochválit, hudebně pak šlo o takový ten thrash metal core, s hrdelním zpěvem a chropotem, instrumentálně poměrně slušně zvládnutý. Myslím, že tahle muzika musí bavit především fans toho Pantera, Soulfly a tak dále stylu. Mně osobně se to nejvíce zamlouvalo v občasných a až grindově rychlých pasážích. Kapela pak roztančila i hodně přítomných a sklidila slušný ohlas.
Posledními vystupujícími byli staří známí John Ball. Ti se předvedli opět ve výborné formě a myslím, že nejen pro mne byli nejlepší kapelou večera. Jejich páteční set měl při tom i zpestření v podobě intra od již zmíněného juke-boxu, který ne a ne vypnout a i když už kapela chtěla začít, on do nás pořád pral tu svou. Pak se ho podařilo utišit a mohlo se do nás naprat živé nařvané a zároveň i hodně propracované screamo s přesahy třeba i do punku. Celá kapela byla toho večera opět ve formě. Znamená to, že předvedli svůj klasický, maximálně energický a zároveň instrumentálně výborně zvládnutý set s dnes již klasickými hity kapely, Jumperovými proslovy o přátelství ve scéně, státě, který nám se nám cpe do života a dalších tématech. Já jsem je letos viděl snad již popáté, ale přistihl jsem se, že mne tyhle koncerty pořád moc baví.
Na akci měli vystoupit ještě i Vas Szuszane, na které jsem se docela těšil. Kapela žel, podle toho, co mi řekli jejich kámoši z Ema Camelia , nemohla nakonec dojet kvůli nevyměnitelné odpolední šichtě jednoho z členů. Tak snad příště.
Nakonec bych ještě rád všem, kdo již pracují, doporučil vzít si volno na posvátečního 27. prosince. O den dříve, 26. prosince, se totiž v třineckém Barrocku chystá další zajímavá Jumperem a spol pořádaná akce, kde má vystoupit okolo sedmi kapel. Mimo jiné třeba Hibakusha, či Raincoat 34. Celé to má trvat až někde ke třetí ranní hodině, aby pak lidi mohli v pohodě vyrazit na první ranní vlaky. Podrobnosti a úplný seznam vystupujícíh čekejte určitě již brzy tady na czechcore v sekci „concerts“.
A bylo by jistě škoda nepřipomenout i další hodně zajímavou prosincovou akci, kterou tentokrát dělá orlovská crew v tamním klubíku Futra. V pátek 16. prosince tam dorazí Sheeva Yoga, Disney, a taky divadlo téhle ulítlé ostravské ekipy.
Nashle někde tam!
Více na old.czechcore.cz
|
