(by Mikita)
Poslední dobou pořád jen poslouchám stěžování si některých lidí na to, co se děje se scénou. A víte co? Už mě to prostě nebaví poslouchat! Brečení na rameni o tom, kam to spěje, jak nás tady infiltrují děcka z myspace s patkami atd. Je to prostě fakt, se kterým se scéna buď srovná a postaví se mu, nebo prostě zhebne v žabomyších válkách. Povede to k dalšímu dělení na odnože, které spolu nebudou komunikovat a budou se nenávidět. Jasně, taky se rád pobavím na vtipu o myspace kids, taky mě serou někteří lidi a jejich nevědomost. A taky někdy pustím z huby něco, co později přehodnotím. Ale kurva, vzpomeňme si, jací jsme byli my. A vzpomínejme, jak tam vždy byl na tom koncertě někdo, kdo byl plnej entusiasmu a podal nám ruku, půjčil nám první zin, půjčil nám první cd které nás úplně změnilo a infikovalo virusem zájmu o neznámé kapely. Nechybí vám to?
Tak kurva už něco dělejme! Budem jenom stát a stěžovat si? Nebo se tomu postavíme způsobem hodným naši subkultury a začneme něco dělat pro to, aby noví lidé, kteří přicházejí na koncerty, necítili žádnou antipatii, ale cítili, že tam pro ně někdo je... Když jsem se já dostal do scény, měl jsem to štěstí, že jsem narazil na lidi, kteří byli tak hrozně otevření a rádi, že jsem tam. Kdyby to neudělali, nevím kde bych teď byl.
Možná ve vězení jako můj brácha. Je mu 21 a skoro půlku svého života strávil rehabilitacemi a sezením v cele za to, co vlastně ani nechtěl udělat, ale z nějakého důvodu musel, aby přežil ten tlak společnosti na to, aby byl normální. Bohužel jedinou rebelii, kterou našel, byla parta fe?ákú a zlodějů v Petržalce. Podívejte se kolem sebe, kolik je tady lidí, kteří jsou možná v té samé situaci. Hledaj sami sebe, teprve zjiš?ujou co je baví, co by možná jednou chtěli dělat. A co najdou? Partu zatrpklejch starších chlápků (mezi které občas patřím i já), kteří si pořád na něco stěžujou, ale tvářej se že jsou hrozně v pohodě, hrozně otevření, nad věcí. Přitom nepřijmou do svého klubu nové lidi, kteří díky mediální masáži poznávají kapely z MTV, které přebrali songwriting od metalových, hardcorových nebo punkových kapel a zjistili, že to jde na dračku. Co jim ukážeme jako alternativu? Ukážeme jim vůbec nějakou? Nebo je odsoudíme už u vchodu do klubu a zabijeme tím jakoukoliv možnost komunikace?
Je faktem, že scéna (hodně široký pojem, ja vím…) se někam posunula za pár let. Dorostla nová generace lidí. Co bude následovat je jen na nás a taky na další generaci. Buď budeme dělat koncerty, které se budou profilovat jako otevřené komukoliv (o nazi šmejdech a podobných hnědých hovnech snad nemusím psát...) a budou přístupné širšímu spektru posluchačů, nebo se uzavřeme do vlastní ulity a nastane doba gangmentality a elitářských praktik.
Na druhou stranu ale musíme být opatrní a stranit se lidí, kteří čmuchaj a zjiš?ujou co je "IN" ve scéně. A to s jedním jediným záměrem. Vydělat love, pak se stáhnout a vysát jinou scénu a ještě za to sklidit obdiv mladších. Mám psát jména? Myslím, že není za potřebí. Všichni je známe, všem nám pijou krev. A nejspíš se budou nejvíc bít do hrudi v diskuzi pod tímhle článkem. Pár upírů, kterým chutná krev s ocáskem úspěchu, který se dostaví až po chvíli, ale je rozhodující. A s těma lidma se já osobně srát vůbec nehodlám!
Takže nechci vidět v diskusi žádné příspěvky! Slov bylo dost. Pojďme něco dělat. A to jak s novými kids, tak s promotérama kteří nemaj soudnost! Jde to ruku v ruce...
Mikita
Více na old.czechcore.cz
|
