(Silver Rocket)
Nejprve mne překvapil tento na Deverovu Chybu nezvykle politicky orientovaný text hned úvodního songu: „Říkám to bez alobalu, evropská první lajna, plní svůj americkej sen, v obleku made in china. Koupený starý páky, stojí to za tu láci, za kvalitní dětskou práci, prodáme jim naše kvéry......“ Pak mne pobavil další fakt originální obal, na kterých si tahle táborská parta zakládá. Tentokrát je nadupanej hlavně otevírací vnitřňák, kde jsou všechny infa podané ve stylu orientačního plánu pražského metra. Potě jsem svou plnou pozornost vrátil zpět do sluchátek, abych se utvrdil v tom, že další parádičkou letošní albové novinky kapely Deverova Chyba je zvuk! Řízni se tím nejjemnějším a zároveň nejostřejším skalpelem a možná to budeš mít! Tenhle zvuk je stejně ostrý, čistý a silný, že slyšíš každý nástroj a zároveň tak je i vyvážený, inu jako práce nejlepšího chirurga. A neboj, hutnosti potřebné pro tuto dvojbasově-bicí jednotu je tam taky dost.
Club 59 je dalším milníkem na cestě téhle jedné z našich nejoriginálnějších alternativně hard core spolků, co jich tu máme. Ti, kdo se s hudbou Deverovy Chyby ještě nesetkali, nech? se prosím připraví na to, že promakaná a zároveň výbušná, stejně jako přemýšlivá, pořád ovšem „řezničina“ různé intenzity a nápřahu, se dá hrát opravdu jen na zmíněné dvě basy a bicí. Ano. Zvuk občas zpestří kytara hostujícího Patrika z personálně spřízněných C, nebo samply. Základem ale zůstávají dialogy zmíněných tří nástrojů a zpěvu. Dialogy promyšlené a přemýšlivé, jak jen to u muziky tohoto typu může být. Zároveň ovšem nech? se nikdo nebojí nějaké přehnané složitosti, kterou svůj výkon dusí právě nejedna parta, pohybující se rovněž v alternativně míchaných vodách. Nikoli! Pánové z „Deverovky“ mají už za sebou hodně odehraných a odkomponovaných let, stejně jako nápadů, aby si museli vypomáhat překonstruovanými berličkami.
Vy, kdož Deverovu Chybu znáte pak vězte, že tito mistři se pořád drží svého kopyta, ke kterým nám dali přivonět na deskách předchozích. Ne, od „Deverovky“ asi nidko nečeká nějaké přehnané úlety jinam. Ovšem opět volám pozor! Kapela ve svém vlastním definovaném stylu zraje jako pověstné víno a pořád se někam vyvíjí. Oproti debutu Doforoty již není tolik syrová a výbušná. Od téhle prvotiny se kapela posunula k druhé Do stran, kde jako by si osahávala právě trochu nové terény a postupy. To vše, aby toto na Club 59 dotáhla zase blíž k pověstné dokonalosti. Jak jsem již psal, pánové nám prostě zrají, ovšem nestárnou. Nebojí se lehce ubrat, stejně jako místy přitalčit na pověstnou pilu, to vše s nonšalancí jim vlastní. Už teď jsem moc zvědav kam tahle kapela půjde dál a doufám, že se její vývoj nezastaví.
Krom výše zmíněné desky vyšla na labelu Silver Rocket také letošní novinka personálně spřízněných Tábořanů C s názvem Underlove. Mp3 ukázky i další informace najdeš na www.silver-rocket.org
Více na old.czechcore.cz
|
