Už to vypadalo, že tuhle akcičku budu muset kvůli vlastní volovinou způsobeným lapáliím vypustit, což by ovšem byla řádná chyba. Jazz core i psychedelic emo večírek v sobotní orlovské Futře byl zatím nejlepším koncertíkem, co jsem letos viděl a zažil.
Nakonec jsem se zatnutými zuby dokonce stihl autobus, abych byl podle pokynů jednoho z pořadatelů, Dana z Extrudovaného výrobku, na místě již před půl osmou, kdy měli podle plánů neodložitelně startovat Ema Camelia. „Fajn,“ říkal jsem si ještě lehce rozhozen v buse, „bude hodně příjemné nechat se takhle dorazit tou jejich temnotou.“
Na místě ale bylo, jak už to bývá, vše jinak. Příjemně domácí atmosféra, hodně známých tváří, pokec, pohoda, uvolnění, jen kapely jaksi stále nikde. Na místě se nakonec zjevuje třeba kompletní Hibakusha, která sice nehraje, ale dnešní akci technicky zajiš?uje, doráží i lidi z Havru, či z grupky Tremolo a nakonec, hurá, i dnešní účinkující.
Na plac jako první vyráží mne dosud neznámí Die Supertankers z Ostravy, z nichž někteří, jak mi říká Havel z Hibačky, mají minulost v kultovním zaniklém ostravském klubíku Cihelna (to bylo místo!). Dost ale nostalgie a zpět do Futry. Die Supertanekrs mají hrát podle plakátů jazz core, takže se je na co těšit. A ano, plakáty vlastně nelhaly.
Kluci na nás vyvalili směs jazzových vyhrávek, utíkajících místy až k noisovému běsu, tu zase do šlapavého core. Především díky kvílivému saxofonu si myslím, že své by si zde našli třeba i fans free alternativní japonské školy, nebo některých výbojů Johna Zorna. Výborné byly na kapele také bicí, které rozhodně nebyli jen doprovodným rytmickým nástrojem. Naopak. V některých kusech doslova určovaly náladu a směřování té které skladby.
Kluci si pak v jednom kousku dokonce lehce zaimprovizovali, když takto reagovali na v malém klubu nepřehlédnutelnou dvojici strážníků, kteří přišli očíhnout, jak se jazz core vlastně hraje a koncert se celkově líbil, což dosvědčoval i zájem lidí o koupi kopírovaného cedla kapely s origoš obalem, které Die Supertankers prodávali za sympatických 30 kaček.
Dovolím si jen podotknout, že kapele by pro příště určitě slušelo menší statičnost a jakási větší odvázanost. Na druhé straně, možná by tomu tak bylo, nebýt technických problémů hned ze startu, kdy byla dokonce zrušena i G-struna, a to, považte, na base!
Klub se po technické pauze zcela zatmí a pódium osvětluje jen něco málo červených světel. Ozývá se zvuk tradičního intra s útržků vážné hudby a kňourání jakéhosi tvorečka a na pódium si to zamíří Ema Camelia. Tenhle jejich koncert byl třetí, který jsem za posledních asi deset měsíců slyšel a musím říct, že byl také tím nejlepším. Už jen pro to, že zvuk tentokrát nebyl zase jen hlukovou vše pohlcující koulí, jak jsme o tom před koncertem laškovali s basákem kapely.
Dámy a pánové, z Ema Camelia nám roste hodně zajímavá kapela a já jsem rád, že mohu být při tom. Právě poměrně čitelný zvuk dával toho večera vyniknout jejich emotivní temné psychedelii v plné kráse. Staří Plastici na tripu s Lvmen? Ne, tohle berte trošku s nadsázkou.
Ten večer nepřehulená kytara a její slyšitelné údery temných riffů i vazbení, výživná a do schématu zapadající rytmika a také psychedelující a vše to peklo parádně podrtrhávající klávesy, které dávají kapele i potřebnou dávku originality a zajímavosti.
Emotivně uřvaný zpěv kajtráka jen tu tam doplňuje projev kapely, který je nejsilnější v momentech hlukově naléhavých míst, často až minimalisticky pracujících s jedním motivem, kdy všechny nástroje buší naplno a spolu!
„Pane, a od téhle kapely cédéčko nemáte?“ ptá se mne u distra během setu Ema Camelia klučina, který si před tím bral CD předchozích účinkujících. Při radosti z koncertu mne ani nesere, že mne oslovuje jako nějakého fotra.
Nejen pro něj je asi zajímavá informace, že Ema Camelia mají jít do studia právě tento víkend. Tsakže si přejme, a? je výsledek co nejlepší a těšme se, až nám z ňjákýho nosiče nažene husí kůži sousedům při poslechu doma.
Závěrem snad už jen pár díků klukům z orlovské crew, kteří i přes veškeré počáteční problémy i nelibost některých jiných lidí kolem Futry začaly tyhle hlučnější akcičky pořádat. Futra je myslím pro tenhle druh muziky ideálním místem a lidi v Orlové a snad i z okolí o tohle mají zájem. Takže zbývá už jen ošéfovat to, aby se přímo v klubu mohly prodávat alespoň lahváče a nějaké to nealko, a bude to téměř bez chyby.
Už v pátek 17. února se při tom fans tvrdé muziky mohou těšit na další akci. Ve Futře tentokrát zahrají dva hard core spolky z Polska, C.S. a H.N.D.M. Začíná se v 18 hodin.
Více na old.czechcore.cz
|
