První album D.E.P. bylo bezpochyby jedním z nejvlivnějších v poslední dekádě, samozřejmě vzhledem k „extrémnějším“ žánrům. Nesčetně epigonů, tu úspěšnějších, tu méně, se inspirovalo deskou Calculating Infinity a vyrovnávali se s tím, co do neorané půdy zaseli DEP. Jejich originální, technicky naprosto vybroušený, ultrarychlý, krkolomný a přesto strhující styl kvílících kytar, ďábelsky propočítaných bicích a epileptického tempa zkrátka nechal málokoho lhostejným.
S velkou zvědavostí jsem asi nejen já očekával, jak D.E.P. navážou. Nejspíš se asi čekalo Calculating Infinity II – přinejmenším stejně rychlé, stejně šílené, ale především hodně podobné. Inu, přepočítali se ti, kdo účtovali „styl DEP“ stejně jako já z jediného alba. Na Miss Machine je toho totiž daleko víc, je to jiné, nečekané. Plán útěku pana Dillingera se mění a znovu se ujímá vlády!
První tóny navazují tam, kde předchozí album nedořeklo všechno. Divokost, na první poslech chaotické kytary a komplikované rytmy. I v mnoha dalších válech dominuje podobná poloha, ale už třeba ve druhé písni zaznívá mnohem větší formální spoutání, pozvolnější budování melodií, do kterých zasahují futuristické zvuky. Hutnou melodickou pasáž sice znovu střídá zvukově vytříbená zběsilost, ale vše je přece jen učesanější a čitelnější. Stejně jako v dalších písních je znatelný posun k větší spořádanosti a snad „vnitřní kázni.“
Mnohem víc se tedy dočkáme i odkazů na tradiční žánry. V první řadě emo střihu San Diega, taky ale grunge rock a melodické pasáže dají vzpomenout třeba ranné desky Cave In, v pomalejších pasážích si vzpomenete na metalové velikány. Proč to nepřiznat, jednou jsem si připadal, jako by mi do uší hráli Ministry. Instrumentálně se ovšem dočkáme nemenšího obžerství než na Calculating Infinity, bubeníci i kytaristi dostávají lekce z preciznosti a zejména zvuk je doslova vymazlený.
Zpěv, stejně jako nástrojová sekce rozbujel do mnohem větší škály poloh a stylů. Najdeme tu naříkajícího emák, pattonovsky deklamujícího, mansonovsky huhlajícího a čistě zpívajícího rockera. A samozřejmě i zběsile štěkajícího a ječícího šakala. Padlo-li tu zmínkou jméno Patton, je třeba zdůraznit, že jeho přínos desce asi nesahá jen k hostování v jedné z písní – ta zní jako sakra zdrsnělí Faith No More, ale jakoby pocitově ovlivnil i zbytek desky. Je hlubší a temnější než bych čekal.
Pár slov si jistě zaslouží i obal. Vše je v kolážové grafice, co do nekonvenční hravosti si nijak nezadá s třeba Locust. Bohužel ale jde umělecký dojem na úkor čitelnosti a srozumitelnosti textů. Upřímně řečeno opravdu nevím o čem se zpívá a abych v upřímnosti pokračoval, ani mě to nijak zvláš? nezajímá. Ostatně stačí zkontrolovat stránky kapely a najdete jak texty, tak zmiňovanou grafiku.
Pokud bych měl nějak shrnout své pocity z této desky, po prvotní nelibosti („něco je jinak“) jsem jí přišel na chu?, potom přišla euforie a neustálé poslechy, teď už jen labužnicky mlsám ty nejlepší špíčky. Při opakované konfrontaci s Calculating Infinity mi Miss Machine připadá o mnoho dál, jakoby kapela teprve teď dokázala pracovat se svou jedinečnou technikou, aniž by občas nepůsobila samoúčelně. Instrumentální dokonalost je vždy ve službě celku. A nezapomeňte – plán útěku pana D. sice nevede přes ČR, ale do Vídně či Münchenu to zas není tak daleko…
DVD
Stránkou která mě trochu zklamala je DVD disk. Jistě, umělecký záměr je velice důležitý, ale pokud bílým písmem píšu na nejsvětlejší odstín bledězeleno-modré, opravdu tím zničím informaci, kterou má text předat. Číst se to nedá! Čím se mi tedy podařilo intuitivně proklikat? Jedním pětiminutovým živým vystoupením D.E.P. s matrošem Calulating, které sice má s mizerný zvuk, ale zato na jeho konci kapela za ovací pálí bicí. Dále tu máme zajímavější, ale také bohužel velmi krátké video různých srandiček z nahrávacího studia – tady jsem se hodně bavil (už jen vidět nahrávání bicích je zážitek a k tomu když k tomu ještě někdo fistuje kopák a olizuje činel…)
Další záznam z vystoupení je sice trochu kvalitnější, materiál je z nové desky, ale nenadchne. Točeno z publika… Další dva válce jsou ze stejné akce, píseň z Calculating. Z pódia, zato s nejhorším zvukem je točený záznam z open air akce. Zvěřička na pódiu je neúnosná! Fakt sem ještě neviděl aby zábrany mezi pódiem a publikem (vč. ochranky a dvou zábradlí) přelezl zpěvák a s mikrofonem dobrých patnáct metrů od pódia vesloval na lidech…V posledních třech záznamech se vracíme do House of Blues, kde se odehrávaly předcházející. Stejně oslnivá světelná show (oslňuje hlavně kameru) a zvuk nic moc.
Celkem vzato pro skalní fandy DEP je tohle DVD nutnost, pro ty, kteří jej dostanou za pětibábu jakoby navíc k cd je to příjemný dárek. Pokud bych ale měl zvažovat investici do samotného dvd, asi by mě příliš nenadchlo. I když ta fotka papeže…no však se podívejte sami.
PS. screenshot z dvd se mi sem bohužel nakonec přidat nepodařilo...pardon.
Více na old.czechcore.cz
|
