Když se tady loni přehnala anglická bouřka jménem Djevara a naservírovala nám pod nos desku The Rising Tide (part 1) – Corsa Al Ribasso, dala nám naději, že hromobití není u konce. Tahle deska útočila hodně tvrdě a spoušť po sobě zanechala ukrutnou. Ale to se přece nikdo nemůže divit, když čerpají z takových kapel jako jsou Converge nebo Fugazi. Hutný zvuk a hodně společensko-kriticky zaměřené texty, celkově divoký a nasraný výraz celé kapely a všichni, kteří se s něma kdy potkali (jak naživo, tak i z desky) si museli připustit, že tahle kapela není žádná póza. Že všechno co dělají je hodně uvěřitelné.

Djevara zas začíná obrážet starý kontinent, nevyhne se ani naší republice a veze s sebou druhou část smrtící a nebezpečné bouřky s názvem The Rising Tide (part 2) – Hear No Evil. A to pravé dobrodružství teprve začíná. Jestli předchozí deska byla bouře, naznačující příchod hurikánu, tak s Hear No Evil se dostáváme přímo do oka hurikánu. Na prví pohled (poslech) o dost klidnější, čistější, jednoduchší, ale až hrůzné. Zdá se, že Vám nemůže nijak ublížit, že můžete jít dál, že Djevaru můžete opustit. Najednou zjišťujete, že Vás Djevara nepustí. Že to na vás jenom hrála. Že ta bestie je nebezpečnější než kdy dřív. Že ta naděje, že celý svět směřuje k lepšímu a že se budeme mít všichni dobře, byla lichá. Téhle kapele na tenhle masakr stačí pouhých pět songů. A nejnebezpečnější je (podle mě) ten prostřední „20/20“.

Je to zase jeden z příkladů toho, že rokenrol má do smrti fakt hodně daleko. Zajděte si na ně. Najdete je na Vysočině, v Opavě nebo v Praze. Ale nečekejte, že po jejich koncertě budete stejní jako předtím. Neposlouchejte zlo.

Http://www.myspace.com/djevara