(Adagio830)
V pátek se mi do spárů dostala deska, na kterou jsem se strašně těšil. LP DROWNING WITH OUR ANCHORS vydané Robertem ze ZANN na jeho labelu Adagio830. Jedna z nejlepších kapel, na které jsem v posledních letech narazil. Vlastně to bylo když BURIAL YEAR oznámili rozpad a zmínili, že Josh, kterej tam zpíval, pokračuje v DWOA. Čekal jsem nějakej brutální bordel, ale našel jsem úžasný křehký emo hardcore těžící z odkazu kapel jako POLICY OF 3 nebo STILL LIFE a to jak hudebně, tak zvukově. Žádnej moderní drtící zvuk, žádné technické vymoženosti, jen bubeník, basačka a dva zpívající kytaristi. Ostatně, vzhledem k věku členů a členky kapely není divu že se vracejí do půlky devadesátých let.
Už na prvním demu z roku 2007 bylo jasné, že se DWOA budou ubírat směrem k odzbrojující jednoduchosti. Nechápu, jak pár dobře poskládaných lehce zkreslených akordů střídajících se s trošku rozvrzanými čistými a tichými pasážemi dokáže napínat nervy jako struny na plochách ukrutně dlouhých songů, které ale nezačínají nudit. Velký podíl na tom mají asi vokály. Na jednu stranu tu je Joshův brutální chraplák se sekaným frázováním, který můžem znát z BURIAL YEAR nebo BULLETS*IN, ale všechno totálně rozbíjí naléhavý, vysoký a lehce melodický „křik“ fousáče Chrise, do kterého byste ani ve snu neřekli, že zpíval v youthcrew kapele, hehe (mimochodem, doporučuju jeho další bývalé kapely MAKANDA a WITH EYES LIKE STATIC, taky luxus, chlapík má vkus :)). Nemůžu se nabažit momentů, kdy z tvrdé pasáže s Joshovým řevem najednou vystoupí jemná a ukrutně naléhavá melodie.
Po tom, co vloni vyšel na Commodity Fetish vyšel výborný sedmipalec „Breathing Lessons“, na kterém byl rozpůlený jeden song, ani nepřekvapuje, že každá ze stran nového LP je vlastně jedna dlouhá píseň postavená na základech věcí z prvního dema („Crushed and Empty“ a „I am From the City That Broke My Heart“).
Nevím, jestli takovéto opusy vznikly záměrně, ale skoro bych řekl, že bylo potřeba vytvořit dostatek času, do kterého by se podařilo napasovat hodně dlouhé texty. U těch bych se chtěl zastavit. Jsou totiž absolutními zpověďmi, pronikají do morku kostí. Je to asi hnusný takhle říct, ale když to člověk čte, trošku se mu/jí uleví, že i další lidi, když během okamžiku ztratí všechno, co v jejich životě dávalo smysl, marně hledaj něco, co by je drželo nad vodou. I když jde o jinej hudební styl, teď mě napadá přirovnání k textům CARPATHIAN a možná to je podobnej pocit, kterej Ivan popisoval před časem v recenzi na sedmipalec THE CARRIER. Obávám se, že tuhle desku z gramofonu jen tak nesundám - tohle je regulérní terapie, která přišla v pravou chvíli.
Na závěr možná jen to, že v Praze v Jelení byli DWOA naživo zosobněná energie. Pro mě asi nejlepší koncert v Jelení a zároveň nejpříjemnější kapela, se kterou jsme kdy spolupracovali.
„Minulou noc jsem se chtěl procházet tvým domem, ale nejsem velkej ve scéně. Navíc je to na hovno bejt jedinej, kdo nepije. Možná jsem mohl splynout se stěnami, ale hloučky hipsterů mě činí nápadným. Nedává to žádný smysl, cítit se být vyvrhelem kvůli partě vyvrhelů. Nenávidím se dostatečně a nepotřebuju, aby to bylo ještě horší. Takže místo toho jsem šel domů a nahlas pustil televizi. Ráno jsem vstal a byl jsem v totálních sračkách, protože jsem nechal další den uplynout neprožitý.“ (Crushed and Empty)
DWOA myspace
Více na old.czechcore.cz
|
