Skvělý loňský album „Kollaps Tradixionales“ se Silver Mt. Zion, pak comeback Godspeed You! Black Emperor, a teď sólová deska – Efrim Menuck rozhodně nestojí na jednom místě. „High Gospel“ je přitom ze všech tří projektů nejzvláštnější nahrávka. Podvědomě jsem očekával spíš „písničkový“ album, postavený na Efrimově naléhavým, vysoko postaveným hlasu, ale je to přesně naopak. Zpívá se zhruba na polovině desky – a to jen tehdy, když se hlas osvobodí z kytarovejch vln a potemnělejch riffů.

„High Gospel“ rozhodně není láska na první poslech. Když jsem si ten vinyl přinesl z Rekomanda a položil na gramofon, neměl jsem se najednou vůbec čeho chytit. Deska jakoby nikde nezačíná ani nekončí, nemá žádnej vrchol, skladby jsou propojený do jednoho mohutnýho celku. Přiznám se, že jsem byl nejdřív i trochu zklamanej. Jenže touha přijít tomu záhadnýmu albu na kloub byla silnější, a tak jsem se k „High Gospel“ vracel znova a znova – až to do sebe všechno zapadlo a ta úžasná deska mně konečně k sobě pustila blíž.

Efrim Menuck sólo je zlověstnější než Silver Mt. Zion a konkrétnější než GY!BE. Kytarová práce na „High Gospel“ připomíná víc než co jinýho poslední album Neila Younga „Le Noise“ nebo jeho soundtrack k filmu „Dead Man“. Syrový a zdánlivě náhodný tóny, který bloudí po nenápadný stezce ztracený melodie, až je zpátky na správnej směr navede Efrimův hlas. V „Heavy Calls And Hospital Blues“ a v závěrečný „I Am No Longer A Motherless Child“ jeho zpěv doslova svítí. Mimochodem – tyhle dvě skladby by byly ozdobou jakýhokoliv alba Silver Mt. Zion.

Strašně by mě zajímala živá podoba týhle skvělý desky. A Constellation letos bodujou – po fantastickým albu „La Lechuza“ od Esmerine (6. října na 007) další adept na jednu z desek roku.

Stream desky a info tady: http://cstrecords.com/cst078/