Bylo by hříchem nevyužít krásného březnově sobotního odpoledne k něčemu nekalému. Scházíme se tedy ve čtyři hodiny, nasedáme do tryskové škody-rapid a vyrážíme směr Vídeň. Cesta probíhá zcela bez problémů, na místě jsme kolem půl sedmé v očekávání skvělé show. U vchodu šokujeme vstupné vybírajícího chlapíka. Rozhovor vypadal asi takto:
„Hi, is here anybody from Czech?“ (Je tu někdo z Česka?)
„No.“ (Ne)
„Ok, how much is entry payment?“ (M-hm, kolik je vstupný?)
„7 e“ (7 euro, asi 220 kč)
„Can we pay in soya?“ (můžem platit sojou?)
„Ok“ (jo)
(následují čtyři balíčky soji na pultě) – „Is it enough for me?“ (Je to za mě dost?)
„Yeah.“
(následuje dalších asi 12 balíčků od ostatních členů výpravy a šokovaný pohled ze strany výběrčího. Na našich tvářích se usazují výrazy triumfu. Je fér dodat, že právě jen to, že jsme byli první češi nám umožnilo vyhnout se platbě. Ti co přijeli po nás už za soju dostali jen slevu…)
Dřív než se pustím k popisu toho co se dělo se musím ještě chvíli rozplývat nad nádherným EKH centrem kde se akce uskutečnila. Veliké prostory nahoře sloužily jako hospoda, dole byl malý sál, kde probíhal samotný koncert a velký sál s pódiem, kde se hrává divadlo a kde sídlily distra a konečně místní food not bombs. U těch se též musím chvíli zdržet. Obrovské chleby a asi 8 druhů pomazánek, vše v dobré kvalitě a především za dobrovolný peníz. Je třeba dodávat víc? Samozřejmě jsme služeb bohatě využili (ovšem že jsme i přispěli i nějakým tím euro centem) a narvali se jak jen to šlo.
Po dobrých zprávách přišly i ty špatné. See You In Hell mají potíže s autem a nedojedou. Historie jejich trablů s maďarským koncertem by vydala na jednou tak dlouhé vyprávění, ale my se už pojďme podívat co se děje na pódiu. Koncert zahajují Man At Arms. Místní kapela která sypala průmerně rychlý a podle mě i podprůměrně zajímavý grind. Dva vokály, dívka za bicími, ale nemá to švih, schází nějaký moment kterého by se v tom šrumecu dalo chytit. Podobných kapel jste určitě taky viděli mraky, neurazí, ale ani nepotěší. Vystoupení trvá celkem krátce, v následující pauze se věnujeme nákupům – na distrech bylo možné sehnat za slušný peníz i vyloženě vzácné nahrávky (já sem ulovil epko Void a LP Gride/MxBx, jiní dali přednost Deathreat, FDS a podobně).
Na pódium vystupují Y, na které jsem se docela těšil. Byl jsem poměrně zklamanej, protože podle krátkých ukázek, které jsem den předem poslouchal na netu jsem si udělal asi trochu mylnou představu. Jednalo se o poměrně rychlý hc s klasickým obsazením i klasickým zpěvem. Té klasiky tam na mě bylo trochu moc. Přesto rozhodně nemůžu říct, že by vystoupení bylo špatné, šlapalo to, ale prostě mě osobně nezaujalo. Jiní členové výpravy ovšem byli spokojeni, takže si tuhle kapelu raději poslechněte sami, protože já sám nemám jasno o co vlastně šlo. Krátkým kecům mezi songy jsem samozřejmě nerozuměl, protože německy nevládnu. (měl bych dodat že tou dobou už se poměr češi/rakušáci zalamoval do nějakých 25/100). Středně rychlé pasáže střídaly vyložené sypačky, ale nějak jsem nemohl chytit rytmus setu.
To My Own Lies, to je jiný kafíčko. Kapela lidí z Nyctophobic – to je jediný co sem o nich před vystouepením věděl a podle toho nebylo moje očekávání nijak vysoký. Ovšem brutální všedrtící crust který rozpoutali v sále mě nadchnul. Grindující bubeník drtil svoje blány se silou medvěda, ne sice dvakrát technicky, ale za to u toho stihl i zpívat. Enormě masakrující a hlasitá kytara trhala uši, druhý zpěv obstarával spolu s kytarou zpěvák z Nyctophobic. Vůbec se mu nedivím že teď dává přednost My Own Lies, protože já rozhodně taky! Dokonce ani velmi nízký strop nezabránil drobnému potápění. Fatální mazec skončil až příliš rychle! Po nějakých šesti písničkách umělci nekompromisně opouštějí pódium a chystat se začínají From Ashes Rise, největší hvězda koncertu z Portlandu.
Jejich styl se přirovnává k His Hero Is Gone a Tragedy. Podle tohohle vystoupení bych tenhle směr asi neodhadl. Typ hudby šel v duchu zmiňovaných kapel – místy pomalé kytarové sjezdy a hned zas sypanice na buben a basu. To vše vyladěno hodně nízko. Jejich technika byla určitě namakanější než třeba právě Tragedy, ale já osobně jsem necítil až takovou intenzitu. Bubeník použil občas fintu s otočením paliček (nevím jestli je to běžné, ale všiml jsem si toho prvně) a jeho hra byla vůbec páteří FAR. Krom toho v kapele nechyběla samozřejmě basa, dvě kytary a dva vokály (oba kytaristi). Drsné deprimující vystpoupení se dvěma přídavky končí lehce před půlnocí. Spokojenost na obou stranách. Ale kdo se to najednou nehrne sálem? Vždy? to jsou brněnští umělci, kterým se jakýmsi zázrakem (slovenský mechanik za 200 zbrušujícíc brzdové destičky) dostali na místo.
Po delších přípravách hladoví chlapci spouští své pojízdné inferno. Zvuk sice není, stejně jako u ustatních kapel zrovna optimální, ale kdo by se staral o takové podružnosti. Nechápu jak v sobě hladoví a vyčerpaní jůhelláci dokázali najít síly na tak energické vystoupení. Vydatně jim pomohl Aleš coby druhý zpěvák. Apokalyptický hc s originálním zpěvem a zvukem se jistě nemusím nijak pokoušet popisovat, protože jste tyhle killery už určitě někdy viděli. Musím jenom dodat, že od té doby, co jsem je viděl poprvé se velmi zbrutalizovali, zdrsněli, zrychlili a jsou prostě lepší a lepší. Dorbné chybky mě vůbec nevadily, celkový dojem opět výborný. Sál po dobu jejich setu ovládla česká enkláva a bavili jsme se myslím na úrovni. Tanec, zpěv, kolečka, covery od DRI, SOD, Negative FX. Jsem moc rád, že kluci dojeli a doufám že si v maďarsku vybrali smůlu na nadcházející monstr tour, kterou jedou s Gride.
Cesta zpátky probíhá v koloně za střídavého spaní (za vzpomenutí jistě stojí Kubův výrok z benzinky: „Bohdane, měl bys na cestu koupit nějaký porno-fanziny.“ :o)) Poslechem Mrtvé Budoucnosti (fantastická živá nahrávka z 007) jsme se přenesli až k domovu a rychle do postýlek. Konec pohádky o sojových rytířích ve Vídni.
Více na old.czechcore.cz
|
