(Untrust Records)
Ležel jsem v dodávce na loftu, nacházejíce se v takovém tom polokomatu na rozhraní mezi spánkem a bděním, kdy nedokážete přesně rozlišit, co se vám zdá a co ne.
Zvenčí ke mě doléhaly různé zvuky přefiltrované přes plech auta a všechny nakonec splývaly do jednoho hučení. Byla to jedna z těch prvních chladnejch nocí a mě se moc nechtělo ven mezi lidi, nechtělo se mi už ale ani spát a nechtělo se mi ani přemejšlet. Přesto, že jsem byl vlastně na parádním výletě s kámošema, který miliju, jsem se cítil opravdu sám. Z tohohle divného stavu mě najednou probral brutální zvuk kytary, který doslova rozřízl večerní vzduch. Pak se přidal první úder na bicí a hooodně zlý vokál. Začala hrát Ema Camelia a já si celou tu situaci najednou začal sadomasochisticky vychutnávat. Dostal jsem k ní totiž dokonalej soundtrack.
Ten je pak zaznamenán i na tomhle cd, jehož obal je stejně přísný jako obsah. Na černém podkladu je jen lehce rormáznutej bílej kříž. Stejně jako ve zvukové stopě, na něm není nic navíc a to je to, co mě na tomhle počinu fascinuje nejvíc. Absolutní a plánovaná absence prvků, které by udělali tohle cd více přístupné nebo, chcete-li "cool". Od začátku do konce je to jen brutální bahno, spirála zoufalství a očista duše. Muzika samotná je hodně surová a tím nejdůležitejším stavebním prvkem je těžkost riffů a tvrdost úderů. První, co vás napadne jsou automaticky Neurosis, ale Ema Camelia je cíleně o poznání méně "symfonická" než současná podoba mistrů, ale zase ne až tak nesnesitelně čarodejnická jako bylo "Souls at Zero". Ta tvrdost a razance je hodně podbná tomu, co předváděli Isis v období "Celestial" a k téhle desce má Krakatoa vlastně blízsko i celkovou náladou. Jak už jsem říkal, songy jsou hodně sevřené, obšas se vám do mozku zaryje výrazný kytarový nápad, který má stejný efekt, jako když olovnatou oblohou probleskne na vteřinu ostrý paprsek slunce. Pod celou tou masou navíc tepe punkové srdce, které má sílu kladiva a které zabraňuje tomu, aby to všechno byl jen další sterilní kravál v soutěži o nejvíc brutální zvuk. Ema Camelia dýchá, doufá a zraňuje a jede jí to skvěle.
www.myspace.com/emacamelia
www.myspace.com/untrustrecords
|
