(Threeman Recordings)
Králové death'n'rollu jsou opět na scéně. Džínový bundy, mastnej vlas brum brum basovej hlas. Přemejšlel jsem, jaký by asi byly reakce, kdyby tenhle hlinomaz vydala nějaká neznámá kapela. Hmm. Asi by je někdo přirovnal k Entombed a se lžičkou zabořenou hluboko v lógru svýho kafe by přemejšlel, jak se těmhle magorům podařilo zhudebnit bláto. Tahle deska je v dobrým smyslu slušná drzost. Entombed se totiž nebojej používat všechny hnusný atributy, kterejch se každá kapela za každou cenu snaží zbavit. Viz třeba huta huta vesnicko punkovej rytmus v 'Children of the Underworld' nebo jenom unylej otevírák 'Retaliation', kterej by se spíš hodil na konec. Když Entombed po svejch death metalovejch začátcích, který je vynesly do nejsledovanějších pater, vypustili desku 'Wolverine Blues', tak kdekdo ve Skandinávii zlomil svůj křížek, kterej lechtal trnovou korunou podlahu. Entombed byli totiž jednou z prvních kapel, který vrátily lesk jménům jako Motorhead, Led Zeppelin nebo Black Sabbath. Vždy? i v Hellacopters hraje chlápek, kterej mastil vrtulníky v Entombed. Jenže na rozdíl od všech švédskejch magorů, který jsou v tom za hodně, si Entombed vytvořili vlastní nezaměnitelný štýlo. Je jasný, že v textech převažuje humor. V dělání si prdele sama ze sebe jsou Entombed opravdu mistři. Je jasný, že když paříte na Entombed a děláte ne ně parohy z první řady za popěvku "Sestro, Bratře, sjedno? všechny Satanovy milenky" a hned potom si vynutíte song s názvem 'That's When I Became A Satanist', tak jste nevyvraždili rodinu katolickýho kněze, kterej žije ve vedlejším vchodě. Co mě dostává do epileptickýho záchvatu je song 'Flexing Muscles' o panu Hmotovi z posilovny, kterej to přehnal s testosteronama. Texty jsou silnou stránkou Entombed a pokud není death´n´roll vaše parketa, pak jděte pouze po bookletu. Stojí to za to. Hudebně si jedou Entombed tak nějak pořád to svoje už od dob 'Uprising'. 'Inferno' je ale totální hlína. Tak jako již několikrát doporučuju poslech přes sluchátka. Já měl svojí premiéru v autě a byl jsem v rozpacích. Nehledě na fakt, že zaručeně přijdete o drnčení kytary, která zní jako víla, která dotančila mezi praskající sklo (Descent Into Inferno) nebo o meluzínu, která se zjeví jen tak mimoděk (Young & Dead). Zvuk je na první ohmatání slušnej kanál, ale to je jen zastírací manévr. Magoři jako já, pro který jsou Entombed kult, jsou už z minulosti zvyklí a vy ostatní buď přistoupíte na mlácení kovovou tyčí do zvonu vypálenýho kostela nebo prostě máte smůlu!
Více na old.czechcore.cz
|
