LP (Phobia records)
Poté co kytara rozjede předpisový riff a následná kanonáda první skladby se spustí naplno, je rozhodnuto, kdo několik následujících dnů neopustí prostor talíře gramofonu. Možná jen dojem, ale  přijde mi, že  tvorba se postupně  od  původního Totalitär  projevu  přesouvá k demoliční náladě krutých No Security. Zkuste si pustit od první desky, hezky si dejte čaj, vlastně to je jedno, stejně ho rozlijete, jelikož tohle vás  jen tak v klidu sedět nenechá.  Já vím,  v jistém ohledu naprostá vata, mlátit tu jmény kapel ve kterých členové Exploatör dotvářeli pevné základy hrubého hardcore tvrdého severu. Na druhou stranu, kdykoliv se roztočí gramofon, je to jako propojit současnost s minulostí. Ostatně nahrávky obou kapel pomáhali utvářeli můj hudební vkus.
Od prvního songu jízda jako prase. Kytary jedou nekompromisní riffy, bubny duní a tlačí to všechno, co v rodném jazyce doprovází nemocný hlas mocného Poffena.  Na téhle nahrávce je zatraceně  sick. Chvílemi bych očekával, že se mu hrdlo rozletí.
Co song to hymna. Většinou se kapely snaží dát ty nejlepší songy do první části desky, tady bych se sakra přel jestli se laťka skladbu od skladby nezvedá. Minimálně intezita, přesto, když už si hudba dovolí zvolnit,  každý riff je natolik výrazný, že vaši pozorost sprostě utrhne.
Nechal jsem se unést, vychvaluji do nebe. Je to prostě mangel se vším všudy. Kdo neznáte dejte link, je dole pod recenzí, kdo znáte, myslím, že litovat nebudete, ostatní jen možná zklame jejich vlastní vkus.
Sám opravdu nemám co vytknout, je to suverénní jízda s pedálem plynu až na podlaze. Možná místy krutě podobná minulosti, zato dokonale oprášená s otcovskou péčí restaurovaná. :)  

EXPLOATÖR