Na tenhle koncert jsem se hodně těšil. Milovaný Gnu jsem viděl naposledy téměř přesně před rokem na FreeDim Festu, milované Zuzanky už ani nevím kdy a Ema Camelia provázela pověst hodně nadějné, temně hrající party, což maj richardi rádi.
V neposlední řadě mne k cestě do Kopřivnice pobídlo i Vilémovo Vas Szuzsanovo nesmírně vstřícné „Jasné“ na mou telefonickou otázku, zda-li bych moh po koncertě přespat u něj. Viléme, ještě jednou díky :-).
Po asi hodinu a půl dlouhé cestě v pojízdné hospůdce „vlak do Kopřivnice“, která k lahváčové desítce příjemně mění obrázky za sklem, tedy dorážím do Kopřivnice. Klub V Parku je přímo naproti nádru, takže jej vážně nemůžeš minout. Příjemné místo v sklepení snad bývalého kulturáku, nebo větší pohostinské budovy. Vejdeš, uprostřed plac k sezení, vlevo bar, vpravo místo na hraní, kdy tvůj obývák je možná větší, než tahle hudební místnost. Kolem tebe i spousty hodně sympatických lidí a podle jejich počtu se zdá, že v Kopřivnici se na muziku chodí.
Po úpravě obýváku spouštějí jako první Ema Camelia. „Jezdci z Apokalypsy“ napadá mne při začátku jejich setu, který nezklamal. Temný bordelózní místy až psychedelický nářez na kytaru, basu, bicí a klávesy hraný s velkým nasazením a chutí. Škoda je jen možná trochu nečitelného zvuku, který hlavně v první polovině hltil celý prostor k hraní velkou hlukovou koulí a člověk musel dávat pozor, aby se v něm vyznal. Více čitelnosti by neuškodilo ani u zpěvu.
Je ale třeba podotknout, že lepší zvuk by si ten večer zasloužila každá kapela. Na druhé straně ale musím uznat, že v tomhle malém prostoru nemůžeš čekat zázraky.
Ke konci setu Ema Camelia se zvuk nakonec přeci jen zlepšuje a mně se hodně líbí ten poslední song. Jak tam byly slyšet i klávesy, které do hlukového temna hrály takovou až jedovatou vyhrávku.
Jako druzí nastupují Gnu. „Slyšel jsem!“ jasně, staré Ego/Ego je start! Koncert je pak postaven spíše na nových sonzích a několika ochutnávkách z Milimetrů ticha (to je deska kapely :-).
Zavřít oči a uvolnit tělo. Neboj, ten hluk tě nenechá spadnout na hubu. Místo toho tě dvojbasový nápřah řeže a drtí na kousky, bicí tě drží, abys neutek a kytara to zlomyslně dodělává mnohdy jednoduše geniálními motivy. Jenže ono to vůbec nebolí, ba právě naopak!
Nové songy jsou více nářez, než ty z předchozí Milimetry ticha a mne dodnes v hlavě zní ten, jak si tam kytara i v tichých pasážích dokola omýlá jeden jednoduchý, ale výživný moment. A abych jen nechválil. Hitůvka Mossad byla, na rozdíl do všeho ostatního ovšem!, jako by trošku unavená.
Podle občasných pohledů kolem jsem si všimnul, že tenhle koncert Gnu si hodně pocitově užívalo i spousty lidí kolem. Inu energie a aura protínání? Asi to vážně funguje! A to byly před námi ještě Vas Szuzsane!
Tahle místní, tedy kopřivnická parta, patří již delší čas k tomu lepšímu, co nám tady běhá a hraje. Vas Szuszane v pátek vsadili na hodně masakrální, zároveň ale docela krátký set. A jestliže předchozí Gnu tě svým zvukem, jak jsem psal, kouskovali, Vas Szuzsane byli zase jednou velkou ozdravnou koupelí. Do jejich sevřeného, jednolitého a energií narvaného projevu ses prostě mohl ponořit jako do lázně. K tomu, aby to celé nesklouzlo do jisté monotónnosti pak jistě postačí občas více hlasitý Vilémův zpěv, nebo místy ubrat a na místo melodických hlučících vazeb dát občas i prostor třeba trošku cinkavějším kytarám. Tak jako se to dělo v úplně posledním kousku třeba.
Pak byla najednou konec a ty jsi věděl, že konec zase jednoho mooooc zážitku. Takže smutek a únava? Taky. Kopřivnice ale dokáží žít třeba i dále v noci a když se k tomu sejde vhodná sestava….. :-), aktéři ví svoje. Jukeboxy různé úrovně, pivka, panáčky a srandy.
Úplným závěrem si jen ještě dovolím přihodit heslo Nenávidím dlouhé koncerty. Při výše zmíněné trojčlence jsem si uvědomil, jak je fajn, když kapely umí svůj set skončit právě včas, dokud vás to ještě baví. V pátek v Kopřivnici se to povedlo všem.
Více na old.czechcore.cz
|
