V příboji žabomyších válek a zákopové taktiky, kdy je nejsilnější municí vlastní ego smíchané s pseudosarkasmem a kde jde hlavně o to, neposlouchat, co se snaží sdělit ostatní, přichází na řadu terapie hlučným destruktivním hard core/punkem. Ano, i on má síru na jazyku a ští plameny, nesnaží se však touto cestou jen křečovitě bránit vlastní pozice, ale naopak burcuje k aktivitě na obranu těch, kteří jinak nemají téměř žádné zastání. Tohle je nesilnější odkaz, který jsem si z poslechu "Alergie" odnesl. Odkaz, který se z hc/punku pomalu vytrácí a FESTA DESPERATO ho vrací do hry, byť je to v jejich případě bohužel post mortem. Na síle to tomuhle vražednému singlu ale nijak neubírá, spíš možná naopak.

Už podle obalu mi bylo jasné, že Festa se s tím nebude ani za mák srát a bude to palba přímo na střed bílého terče. Kapela sama avizovala, že těhle finálních 8 skladeb je opravdu poslední rozloučení, ze kterého byly eliminovány téměř všechny pomalé pasáže a je to prostě jen blitzkrieg, který se přes vás převalí silou Wermachtu při prvních dnes oprace Barbarossa, s tím rozdílem, že tihle vyvrhelové stojí přesně na opačné straně barikády než Adolfovi kluci. Zástava s modrým klínem, která vévodí obalu, tak během několika minut shoří totálně na prach, protože položením jehly do drážky a otevřením bookletu zapálíte doutnák, který záhy přejde v ohnivou vichřici ženoucí se dopředu hlavně silou Gustových kulometných bicích. Kdyby mi někdo řekl, že poslední songy s Festou nenahraje Vápno, byl bych asi dost skeptickej k tomu, jak to dopadne, ale tahle "náhrada" je více než adekvátní a já prostě nechápu, že si to všechno takhle kurevsky sedlo dohromady. Kytary totiž samozřejmě vše přikuřujou naprosto na maximum v dnes už typickém Festa stylu, kdy je pomocí poměrně jednoduchých, ale chytlavých riffů docíleno totální zkázy. Vždycky se mi hrozně líbily takové ty přibržďované kvílivé momenty ve stylu portlandských kapel, které předznamenají následující smrtící výpad a ani tentokrát nejsem zklamán. Jedovatá, prašivá jízda s přesným poměrem zdravé punkové lopatovosti a atmosférou zmaru, kterou dotváří hlavně Mára, jelikož se postaral o většinu vokálů. Tím pádem to logicky celé trochu smrdí Evidencí Smrti, ale stajně jako v případě bicích, to rozhodně nijak nesráží výsledný efekt. Ten se následně dostává do stadia knockoutu díky textům a nejlepší bude rovnou citovat - "Ubíjí mě tahle nikdy nekončí letargie. Diagnóza: Těžká alergie! Alergie na předsudky a kolektivní vinu. Alergie na zjednodušený vnímání světa. Alergie na buranskou mentalitu srabských mas. Alergie na ukazováčky a kamení "nevinných". Alergie na vás. Alergie na nás. Alergie!"

O tom, že někdo věnuje energii k vytvoření takovéhle desky místo internetového válčení. O tom je pro mě punk.

Dva songy k poslechu tady, ale kupte si to kurva.

http://bandzone.cz/gasmaskrecords

R.I.P.