LP (Papagájův Hlasatel Records)

Celostátní přehlídka československých rockových skupin – Rockfest, coby akce pořádaná SSM.
Popravdě řečeno, moc se nechci pitvat v tom, jak to tenkrát bylo. 1. umím si představit, že po nástupu Gorbačova v roce 1985 do čela strany v bývalé SSSR, mírně polevil normalizační tlak na své kolonie. 2. samozřejmě co bylo povoleno, tak zcela jistě i z důvodu něco z toho vytěžit, třeba způsob jak strana může lépe sledovat nepřátele ideologie a závadný rock. Soudruzi rádi používali termín ideologická diverze.

Zní to až hrozivě a oproti Jugoslávii, Polsku i Maďarsku jsme byli skutečně pozadu co se týče volnosti rockové hudby, naopak s perzekucemi napřed, šrouby byly utaženy velice pevně.
Domácí underground si šel vlastní cestou vývoje, to je tak možná jediné pozitivum, které i tak pro mnohé může znít jako - chtít tě opít rohlíkem.
Každopádně v červnu 1986 se palác kultury 3 dny otřásá v základech, 500 hudebníků, různé stage – folk, jazz, rocknroll...sic pod dozorem, ale zdá se, že šrouby povolují. Udál se první ročník Rockfestu.

Po slovech uvaděče začíná svůj set svěží bigbeat z Teplic a F.P.B. startují skladbou „Noha“, která mi už od doby, kdy jsem se s punkem seznamoval, vždy vyloudí úsměv na rtu. Kdo by sakra chtěl psát píseň o noze? Pecka. Nesměji se kapele, ale představa že noha je na chůzi a stejně tak dobře tě může nakopat do řiti. Text je samozřejmě daleko hlubší, ale A i B je řečeno.
 Ostatně texty Miroslava Wanka nejsou po většině vůbec prvoplánové, ale samozřejmě ne všechny jako třeba „ Navoněný“, který svým obsahem obstál tehdy a obstojí i teď.
Jak se asi soudruhům poslouchal takový text?
 F.P.B. nejsou ortodoxní pankáči anglického střihu, stejně jako nejsou nic dalšího, co by se jednoduše nálepkovalo. Jsou avantgardní, jsou punk, jsou rock, jsou alternativa nasycená emocemi. Vztek, radost, nadšení, zklamání. Energie i vyprázdněnost éry šedi. Ta touha jít za hranice konvencí mi připomíná zvídavost malého dítěte, které absorbuje a zároveň se snaží natáhnout rozhraní o něco dál, otevřenost stejně jako komplikovanost.
 První polovina programu, vlastně nevím zda nahrávka obsahuje přesné pořadí skladeb, postupně graduje od poměrně rychlých nekomplikovaných skladeb přes „Není na to čas“ kde se asi nejvíc zrcadlí pozdější tvorba až k „Svatý pes“ podivínů The Residents u jejichž produkce mám problém vydržet i dnes. Tahle skladba vraždí jak v originále tak i z dílny Wanek/Hanzlík, ač v jejich podání je více poetická než zvrácená. Jednou z předností čtvrté cenové je poetičnost, dávají punku vlídnější tvář, intelektuální rozhraní a jemnost. Charakteristická vlastnost díky které dle mého měli následně vliv na tvorbu např. Rožnovské punkové scény na začátku 90 let, ale vraťme se zpět….
Miroslav Wanek v interview právě The Residents zmiňuje jako velkou inspiraci v té době, podobně jako například Damned , Clash, Ebba Gron, aby vzápětí nezapomněl ani na další rockové experimentátory Pere Ubu. Je to široký rozsah přinášející ohromný manipulační prostor.
 A co si myslí o punku?
 „Můj punk je aktivita, svobodomyslnost, vlastnictví názoru, konstruktivnost (nikoli jednostranná a bezvýchodná destruktivnost) a heslo No Future chápu dodnes jako výzvu k promýšlení jiné varianty, jiné (pozor teď přijde jedno slovo) Alternativy. Spojnice a vzájemná ekvivalence pojmů Punk a Alternativa je tedy ( a vždy byla) pro moji tvorbu logická a myslím, že v ní vždy byla a stále je přítomná.“ (Kytary a řev aneb co bylo za zdí)
 Nahrávka strany B následně uhání v poměrně svižné náladě a dokonce se dostane i na 26 vteřin trvající vypalovačku „Egoista“ která má neskutečný koule, nebo Listíčko ( básník Oldřich Mikulášek), kdy mě při refrénu neskutečně mrazí, až po hypnotickou „Kdo z koho ten toho“.

Nevím zda zvuk prošel nějakou úpravou, každopádně smekám, dokonce se mi líbí i víc než na studiové desce „Kdo z koho ten toho“ kde je nahrána většina skladeb, přesto postrádají živelnost jakou tento záznam disponuje.
 V poslední řadě i obal, který je precizně připravený. Přední stranu zdobí upravená fotografie kapely jejíž původní verzi jsem poprvé viděl na obálce 10 čísla fanzinu Scene Report kde byl s Mirkem rozhovor, a na zadní straně pak živé foto přímo z Paláce kultury a logo Rockfestu. Vnitřní příloha pak obsahuje vedle textů česky i anglické překlady a tunu fotografií. Krásný dokument a velice povedený titul.

PHRBC 

PHRHQ