(Let It Burn records)
Když se poprvé objevilo avízo na tuhle novou desku německých Fear my thoughts, rozklepaly se mi ruce nadšením a žádostivostí po vlastnictví jednoho výlisku. Tím spíš, že superlativy se vůbec nešetřilo a byli jsme připravováni na skutečnost, že si z ní přinejmenším naděláme do kalhot. Čuchal jsem v tom ale zároveň trochu přehnanej reklamní krok, protože předchozí album “23“ podle mě nemělo chybu a už taky hned tak neskočím na tolik profláklou větu, že něco podobnýho jste zaručeně ještě nikde neslyšeli.
Jestliže předchozí deska se na mém žebříčku usadila ihned po jejím roztočení v přehrávači (a to opravdu po všech stránkách), v případě Vitriolu je to pro mě stále ještě boj o to, nalézt nějakou linii, která by mě celou nahrávkou provedla. Pojítko obou desek je snad v motivech, odrážejících se v textech. Tím je vztah jedinec vs. společnost, a? už to zní jakkoliv otřepaně. Ale zase... zatímco na “23“ je vztah vystižen formou vlastních obav, rozhodnutí, myšlenek a vše tak nějak laděno víc emo (přesně v duchu názvu kapely), “Vitriol“ je víc neurčitý, ne tolik osobní. Jednotlivé songy jsou doslova napěchovány nápady a to i takovými, které bych si nikdy nemyslel, že u FMT najdu. Možná právě tohle měla reklamní upoutávka na mysli.
Hned úvodní sólo je dost těžkým kalibrem a nechal jsem se jím zmást. Změna v moshovou sekačku mě hnedka srovnala. Moshovat po bytě na procítěnou za uši tahající a srdce rozdírající pasáž podbarvenou pro FMT tolik typickými houslemi, mi připadlo trochu jako barbarství. Tak snad chvilka na občerstvení a a? ten první song máme z krku, ještě pár překotnejch akordů ala Converge na závěr. Teď moc nevím, co si mám myslet. Další song ukazuje tendenci, ve které asi kapela našla od minula trochu zalíbení. Začínám cítit severský chlad zpoza těch heavy(metalově) řízlých kytar. Instrumentálka “Ataraxia“ je ranou pod pás, protože vás připraví na sladké snění. Je jasný, že hned po ní musí následovat nějaký zásadní zvrat. „Nothing that could be compared“ je plná rozporů. Chvíli líbivá, zasněná, smyčcemi podbarvená drnkačka se rázem mění v rychlý nervozní úprk, vzdáleně připomínající As friends rust. Když se to takhle párkrát vystřídá, máte z toho v hlavě trochu pocitový zmatek. “As I bleed“ mění kurz znovu na sever a střídá jízdu jakou známe třeba v podání Darkest Hour s kratičkými zmatečnými vpády.
Nemám rád klasickej heavy metal, ale možná proto, že tady nejde o heavy metalovou kapelu, beru poslední song s názvem “Fear my Thoughts“ úplně jinak. Najdete v něm všechno od zpěvu vyhoněnýho do úděsnejch vejšek až po heroický kytarový solo. Zaručeně vás rozesměje stejně jako mě...
V hlavě z toho mám zase úplně stejnej guláš, jako už tolikrát předtím. Nedívejte se na “Vitriol“ jako na celek, ale vychutnejte si jednotlivý songy bez hledání nějakýho pojítka. To na desce prostě neexistuje.
Více na old.czechcore.cz
|
