Skvěle vstoupili do letošní koncertní sezony lidé z těšínského sdružení Liberte, když na třináctý den letošního roku pozvali do českotěšínského Jazz Clubu, který nyní provozují, americkou dvojku kapel Fourth Rotor a PAWNS. K těm se v závěru večera připojil i takřka domácí Geldshit. Koncert byl uspořádán téměř na poslední chvíli. Přes to přišla i poměrně slušná návštěva, což by snad mohlo být příslibem do dalších letošních akciček.
Zájímavě ten den působila již samotná cesta autobusem do Českého Těšína. Celou zadní část busu tam obsadila skupinka vesměs romských prostitutek obého pohlaví (kde i muži ze sebe dělají všemožným způsobem ženy), které takto každodenně zajíždějí vydělávat na chleba nedaleko kamionového přechodu do Polska. Poklidnou jízdu holek i holko-kluků, které sedíc vzorně pospolu, půsbily jako jakýsi organizovaný zájezd, přerušilo v závěru hlasité počítání konkurentek, které na místa kolem silnice dorazily již dříve. „Jedna, tři, šest, deset,“ ozývaly se vzrušené hlasy. “Jedenáct,“ ozval se jeden poněkud hrubší. “Jedenáct, tam vzadu u značky je ještě jedna.“ Pak celá parta vystoupila a šla hledat volné fleky. A mně tak poprvé přišla na mysl zmínka o hard coru, tedy Majklově strýčku „Eržika je chytrá holka, tu už to dávno nebolí…..“ Jasně, zas tak veselé to není……
V příjemně zaplněném Jazz Clubu jako první nastoupili PAWNS. Po mírné počáteční nejistotě a menších kiksích v prvních dvou sonzích, se kterou se tato trojka kluků u kytary, basy a bicích a holka za mikrofonem, ovšem vypořádali celkem v pohodě, rozjeli PAWNS punk toho nejklasičtějšího stylu.
Kapela pochází z Kalifornie, ovšem nečekejte žádný veselý surf punk. Tihle to mastí poněkud drsněji a jde o muziku, kterou si doma člověk pustí třeba už jen jednou za čas pro zlepšení nálady, protože už jí slyšel mnohokrát (záleží ovšem samozřejmě na osobním vkusu každého) v živém provedení tě ale dokáže dycky docela pobavit a nakopnout.
Zpívající holka navíc měla moc sympatický hlasový projev, který do toho všeho skvěle pasoval. Správně uřvaný holčičí hlas to byl, kdy občas pomohl i pan kytarista. Mile působili i dívčiny takřka baletní úklony, kterými po některých sonzích děkovala za aplaus.V jednom songu PAWNS mrskli i trošku ska. V jiném pak zpěvačka za pomocí té klasické dětské jednoduché foukačky, které pak u svého distra rozdávali i s samolepkou kapely zdarma, rozjela sólo a celá píseň se zvrtla v divokou častuškovskou veselici, za kterou by se nemusel stydět nejeden soubor ruské provience.
Po krátké přestavbě bicích si svou basu a kytaru zapojili Fourth Rotor z Chicaga. Za bicí si sedla třetí členka kapely a mohlo se začít. Chicago electric noise maj tihle týpci a jedna slečna psáno na svých plakátech, promo na konziky zase hovořilo coby o experimentálním HC. No, souhlasit by se dalo s oběma přirovnaními, a? žijí škatule :-).
Podle toho, co jsem pak slyšel to tihle Fourth Rotor hrají taky hodně od kořenů Víš, prostě slyšíš tam dřevní rock n roll, i odkazy k blues. Vše podáno s takovým tím současným zvukem a hard core švihem. První songy byly navíc takové ty až neuchopitelné záležitosti, které začnou a najednou si klidně skončí, jako by nic. V těch taky měli Fourth Rotor asi nejblíže k takovému tomu Chicago rocku. Pak to mastili už více rock n rollově a corově, skvělý byl třeba kousek postavený téměř celý na skvělé base a bicích, kde zpívající kajtrák víceméně jen zpíval. U tohodle chlápka bych ještě zmínil opravdu viditelné nasazení, které sice nedával najevo nějakými skoky, či výskoky. Poznat to bylo spíše podle poctivého potu na předloktí pravé ruky, který už pak tekl i na kytaru :-). Jo, a taky mně dostával ten jeho až hovězí zpěvo-řev, pozor, ne ovšem v nějakém murmur stylu. Šlo spíše o ten silový melodický zpěv, který do muziky kapely skvěle pasoval.
Naplno, a rovněž bez velké show, do toho šli i další členové téhle trojůderky, která pak v závěru, možná keškodě věci, už méně experimentovala a více zpunkovatěla.
Víceméně neplánovaně pak večer uzavřel místní Geldshit. Ten tvoří tři s trochou nadsázky řečeno již takřka veteráni :-) slezsko-polské provázané punk scény, kteří za sebou mají již účinkování v nejednom spolku. V Geldshitu si tahle trojička vyhrává rovněž ten nejklasičtější punk, který ovšem hrají s hodně velkou dávkou energie a švihem téměř punk as fuck. A troufnu si říct, že právě tímhle nasazením a větší rychlostí téměř trumfli stylově mírně podobné kolegy PAWNS. Ovšem je třeba říci, že tohle nebyl ani regulérní koncert ale spíše jen takové zahrání si pro radost sobě i známým v publiku. A byla to příjemná divoká tečka za celým večerem.
Více na old.czechcore.cz
|
