(Silver Rocket)
Ještě pořád to rozdejchávám. Tak to prostě je. A vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že tohle je nahrávka, která mi letos nejvíc zamotala hlavu. A to paradoxně hlavně proto, že je to víc než cokoliv jinýho přímočará a brutální rocková deska, která se nesnaží nic skrývat a začíná to už krutým zvukem a geniálně jednoduchým obalem. Prostě vás přepadne a snaží se vás ubít (garantuje vám, že je to to první, co vás napadne) a tomuhle podřizuje všechny své výrazové prostředky. A upřímně řečeno, tohle byla vždy věc, která mě na Gnu trochu odrazovala a nepouštěla mě k téhle kapele blíž. Nikdy mi úplně neseděla forma a přestože jsem věděl, že to prostě JE dobrý, držel jsem si odstup. Držím si ho pořád. Protože tohle pro mě prostě JE znepokojivá deska. Přijde mi až neuvěřitelný jak to vše drží pohromadě, protože mi něco říká, že by vlastně nemělo. Způsob jakým je to vše zahraný, ta divná přímočarost u v podstatě nepřímočarý muziky, to je podle mě to, co tam dřív nebylo. Nebo alespoň ne tak brutálně napálený. A pak ten fakt, že jsem po Milimetrech Ticha, čekal desku, která jde přesně opačným směrem. A teď tohle. Ani nebudu říkat, která skladba je pro mě nejlepší, leží mi to v hlavě jako celek a podle může fungovat jen jako celek. Kus neotesaný rockový skály, do který jsou rezavou kudlou vyrytý metalový a punkový nápisy. A přesto (nebo právě proto), z tý šílený masy občas probleskne na krátký moment obrovská síla obyčejný lidskosti a pod všema těma metaforama objevíte něco s čím se můžete ztotožnit, něco, co vás jakoby na chviličku uklidní a řekne vám, že v těch sračkách kolem jednoznačně nejste sami. A pák vás to zase naporcuje. Do teď netuším jaká z téhle pasti vede cesta. Ale je skvělý pokoušet se to zjistit. Tohle byl můj pokus číslo 17 a baví mě to pořád víc. A kurva..........
Silver Rocket
Gnu
Více na old.czechcore.cz
|
