Už ani nevím proč jsem nabyl pocitu, že nová deska Godspeed You! bude takovou příjemnou rozjímací poslechovkou k pošmourným podzimním dnům. Naordinuje mi trochu zdravě patetického smutku k horkému čaji a brnkne na emotivní strunu spojenou s otázkou lidské existence. Nakonec se jí povedlo jen to posledně jmenované, jen místo sebezpytného tonutí přišla rána kladivem mezi oči. Většinou podobné přirovnání používám pro kapely typu Siege a ne pro 20ti minutové rozmáchlé opusy, jenže tahle kapela byla vždycky jiná.

Už to, že první skladba desky je pojmenovaná po jednom z největších řezníků jugoslávské války mě mělo alespoň trochu varovat. Generál Ratko Mladić toho má za sebou opravdu hodně a to nejpodstatnější nejlépe vystihuje tato strohá citace: "Roku 1996 byl obviněn spolu s dalšími srbskými vůdci z válečných zločinů a genocidy. Hlavním bodem obvinění bylo obléhání Sarajeva, během něhož zahynulo 11 000 lidí, a dále pak masakr 8 100 bosenských muslimů u města Srebrenica 11. července 1995. Byla to největší událost svého druhu v historii Evropy od dob druhé světové války." Jak je vidět, po Mladićovi zůstalo hodně bolesti a zmaru a aniž bych to dokázal nějak racionálně zdůvodnit, tak v té skladbě je to všechno koncentrováno. Ve své podstatě vlastně celkem strohá věc, kdy najednou z ambientní noisové mlhy úplného začátku jasně vystoupí konkrétní kytarový riff jehož intenzita mě rozbila na prach. Tady GY!BE odkazují na nejsilnější momenty z období "Lift Your Skinny Fists.....", jen mám pocit, že se nebojí jít ještě dál, malinko zrychlit a zároveň trochu rozbourat tu klasickou konstrukci postupné gradace. Několik minut to vše jen šumí a skřípě, až se najednou začnou jakoby odněkud z dálky ozývat ostré náznaky melodií, které se po chvíli spojí do srdce svírajícího spektáklu, který neustále nabírá na síle, až se zhroutí pod svou vlastní tíhou a tak z něj opět zbydou jen takové náznaky riffů poletujících prostorem. Vše končí epickým finále s trochu jinou náladou, které přináší zdánlivou úlevu. Ale opravdu jen zdánlivou. V hodně podobném duchu se nese i třetí "We Drift Like Worried Fire" , která mi trochu evokuje "13 Blues for 13 Moons" od Silver Mt. Zion, což je deska, kterou jsem dodnes nedokázal úplně zpracovat, přestože je bez vší pochybnosti geniální. Oba stěžejní příběhy alba jsou doplněny, či by se dalo možná říct, že propojeny, další dávkou na první dojem dishramonických ambient/noise postupů, které dělají z "Allelujah!...." zase o trochu hůře stravitelnou záležitost, ale zároveň skvěle dotvářejí celkový obraz zkázy, který u mě tahle deska navozuje. Tím se dostáváme zase na začátek, k tomu horkému čaji, kdy si až na konci desky všimnete, že jste celou dobu svírali v ruce úplně vařící hrnek a pálit vás to začalo až teď, kdy je tíživé ticho a čaj je úplně studenej.

Godspeed You! Black Emperor hrají v neděli 11.11. v Lucerna Music Baru.