Další ze série (kéž by nekonečné :-), hard core konziků v ostravském Marley nabídl ve středu docela pestrou směsici stylů i národností. Ten večer se drtil crust/grind, nu (da)-metal, nářezové emo i uječený emo bordel.
Akcičku zahájila něco po deváté večerní orlovská Hibakusha svým grind / crust nátěrem. Fans kapely byli tentokrát ochuzeni o jeden vokál, když kajtrák Havel musel šetřit pro nemoc hlasivky, a tak večer provázel jen Dinův murmur. Dino ovšem svého kolegu zpěvota občas pietně připomněl, když svůj dřevorubecký hlas posunul do ječivých výšek. Mně osobně kapela nejvíce bavila při těch hutnějších, valivějších pasážích, občasné „úprky“ též nezněly nejhůř.
Druzí v pořadí nastoupili věkově a zřejmě i „služebně“ hodně mladí Dustproof ze Studénky a zahráli něco, co se nazývá většinou nu-metalem. To se namixuje pomalý, sladce napzívaný a vybrnkávaný začátek, chvíli se s tímhle pohrává a pak se to celé zvrhne do nářezu, který připomíná Sepulturu, od níž mimochodem zazněl taky jeden cover. No, jak jsem psal, kluci jsou docela mladí, takže je naděj, že se třeba časem vyhrají a příjdou na to, že hard core není o dreadech a MTV rádoby „drsňácích“ coby vzorech.
Balzámem na duši bylo po předchozí kapele to, co předvedli Kanďani Issue Sixteen, kteří byli asi i nejzajímavější kapelou co se hudební nápaditosti týče. Kluci od kytar a basy se před „akcí“ převlekli do jednotných úborů z černých košil a červených kravat a pak zahráli, řekl bych, takové pozitivní emo. Ale rozuměj, tímhle nechci říct takovej ten bubble gum popíček yuppi jou. Tohle mělo š?ávu a byl to nářez i spousty pozitivní energie zároveň. Kluci to hrnuli nesmírně přesvědčivě a bylo vidět i slyšet, že jsou hodně vyhraní.
A tak si klouzali od občasných pomalejších pasáží k těm nabušenějším, které se ale nikdy nezvrhly do úplného námrdu. Dycky to byla, snad to nezní debilně, poctivá kytarovka, jen napraná s pořádnou dávkou energie. A bylo taky vidět, že tuhle čtveřici Kanaďanů to nesmírně baví a i občas mírně teatrální šou, kdy se třeba zpívající kajtrák zavěsil na židli pod pódiem a řval tak, že jej bylo stejně slyšet i bez mikrofonu, jim jde věřit a jde od srdce. Končilo se hromadou na pódiu, na kterou si vyskočili i někteří z následujících a posledních aktérů večera.
Těmi byli „Frantíci“ Gameness. Power emo, napadlo mne v jedné chvíli při jejich setu. A co tím chtěl básník říci? No, představ si ten největší emo nátěr, jaký si dokážeš představit. Prostě po poklidných pasážích se to vždy rozjede na největší možné obrátky, které chvílemi zní až bordelózně, do toho ten stylově klasický uječený vypjatý vokálo-řev na nejvyšší obrátky. Také na klucích z Franice pak bylo vidět, že si se svými nástroji celkem rozumí, takže i v těch bordelových pasážích to pořád mělo hlavu a patu.
Jen, postupem času a s přibávajícími skladbami zněl ten model občasných klidných emo pasážových vydrnkávaček a následného maximálního vypětí už trošičku stereotypně a občasné zpestření, třeba jazzíkem, nebo co já vím :-), by možná nebylo od věci. Koupi památeční kazety z tímhle french nátěrem jsem ale ani tak neodolal.
A byl zvonec. Všem klukům, co poslední dobou tady v okolí dělají tyhle akcičky, kterých pomalu docela přibývá, nemusí přímo pršet, díky. Jen bych se přimlouval, když to je přes týden, o poněkud včasnější začátky, páč lidi ze vzdálenějšího okolí, když nejsou auty, ale jsou závislí na busech a vlacích, jsou s každou přibávající hoďkou čím dál tím více v…………. smutné myšlence, že třeba závěrečné kapely ani neuvidí. A dík samo sebou patří i všem, kteří jsou ještě, v téhle všeobecné návštěvnické krizi, na kterou dojíždé nejvíce právě alternativní a undergoundová kultura, přijet a přijít, by?je to třeba i uprostřed zkurveného pracovního týdne.
richard
Ještě doplňuji, že zájemci o prohlídnutí si fotek z akce budou, počítám do několika dní, uspokojeni na www.xichty.cz
Více na old.czechcore.cz
|
