Abych pravdu řekl, nepatřil jsem mezi skalní fandy téhle kapely. Byl to až Míra 5, který mě svým reklamním popisem navnadil, abych tohle sjel. A odměna byla nevídaná. Už od prvních tónů jsem věděl, že tohle album rozhodně jedním nebo deseti poslechy neodbudu. Je to ten typ alba, kdy si podle názvů písniček dokážu vzpomenout na refrén. Rozhodně tedy silně návykové! Jestli Vám něco říká jméno kytaristy Eddie Lanney (Rites of Spring) nebo třeba kapela Soulside, nebo máte rádi už desky GvsB z éry na Touch & Go, víte zhruba co kapela hraje, stejně si ale myslím, že budete překvapení.
Ale snad bych mohl začít tím, že se jedná ze strany GvsB o návrat od major labelu do podzemnějšího prostředí, tedy pod křídla Jade Tree, a zároveň s tím i vykročením vstříc nové vlně. Rozhodně žádná ortodoxnost, vybrat si to nejlepší z toho co mám rád, dát tomu vlastní směr a poslat do světa, poperte se s tím! A my se perem, nestačím valit oči při poslechu těch nádherných a do sebe tak skvěle zapadajících riffů. Aby ale nedošlo k mýlce, nemluvím tu v žádném případě o nějakém napodobování něčeho, spíš o vlivy, které se ve výsledku kříží.
Nevím kde začít při popisu samotné muziky…tak třeba takhle: sampl-podklady jako na Depeche Mode, neurotický, lehce san diegem a punkovou špínou načichlý zpěv jako třeba Sunshine, kytara správně emo, to znamená žádné řezání do uší, ale přesto provokativní a zašpičatělá. Nikoli vyhrocená, nebo příliš „vyklidněná“, naopak jedna z mála indie/post-emo kapel, kde z kytar cítím naprostou přímost i v tradičněji pojatém rockovém zvuku. Bicí opravdu špičkové kvality, jejich dynamika je pro mě něco unikátního. V jednoduchém 4 / 4 rytmu udělá z vaší hlavy kladivo! Zní vám to spojení divně? A co takhle přimíchat do toho nefalšovaný pop, jako klíč ke smíchání všech těchto prvků…
Do toho ale přichází spousty tichých šumů, ruchů, zvuků, napoprvé nezachytitelných proměn ve zvuku, klávesových motivků, nebo naopak ostrých vyhrávek. Ale ani zde se neztrácí to, co nazvu zprofanovaným „tahem na branku.“ I když ten výraz nenávidím, nedokážu vám asi líp předat to, čím mě GvsB tak masírují. Představte si neuvěřitelně našláplou hudbu, kde každý song (opravdu každý) je skutečným hitem. Bez bázně a s vlastní kreativní představou přistoupit k popovým postupům, to si troufá málokdo, ale pokud se to povede, není obrany.
Čili žádné ustrnutí, pompézní „návrat ke kořenům“ se nekoná. Zdánlivá jednoduchost se rozpadá při proniknutí do struktury songů. Musím podtrženě zdůraznit komplexnost tohoto alba. Nejde o 5 špičkových muzikantů, ale o jediný špičkový organismus plodící hudbu, která hýří nápady. Hypnotické opakování dělá z moderní hudby to čím je, a pokud je někdo umí použít tak mistrně jako GvsB, snad nelze nepodlehnout. Za každou píseň zvláš? dávám ruku do ohně, a za album jako celek se stavím. Pro mě osobně nejlepší album roku 2002.
Více na old.czechcore.cz
|
