Začnu kupit dojmy z první desky Gospel of the Future tak, jak se ve mně postupně rodily. V první řadě teda opravdu vynikající obal – k tomu není vůbec co dodat, je vidět že barokní hra světla a vypjatost má pořád stejnou sílu. I vnitřní grafika je exkluzivnía mnohoslibná. Ještě před tím, než jsem postavil jehlu na start jejího asfaltového sprintu jsem zkontroloval texty. I ty jsou zajímavé – rozhodně nečekejte žádný primitivismus ani ezoterně nesrozumitelná sdělení. Hodně o bolesti, uvěznění a vysvobození, o mezilidských vztazích.
Ale show začíná, klaun se usazuje na náhrobku a zaposlouchává se do prvních tónů… Předně mě překvapil zvuk a bohužel ne příjemně. Dokonce bych řekl, že místy je až na hranici únosnosti. Samozřejmě není nutné, aby zvuk tak hrozně rychlé grindové sypačky byl jako křiš?ál, ale tohle je snad až příliš ploché. Kombinace vysoko naladěné kytary s basou není příliš š?astná. Bicí jsou rychlé jako kulomet. Rozmáchlý silový údery střídají strašný sypanice. Bicí se mi líbí i zvukově, ponurá kytara je možná trochu moc jednotvárná, některé pomalejší pasáže jsou obzvláš? monotónní, čemuž jsem se hodně divil, protože na koncertech mi to tak vůbec nepřišlo. Tam spíš působí jako nadechnutí k nové smršti. Výsledek nejvíc připomíná kombinaci klasického grindcore, kdybych měl přirovnávat asi Phobia, Cripple Bastards nebo kořenový Torrorizer, s powerviolence klasického střihu Yacobsae. Vše doplňuje Cvalíkův masakrózní ječák, tady vůbec nemám slov.
Mezi jednotlivými songy bych obzvláš? vypíchl poslední 1 Minute od Mood, která, když už jsem chtěl své pocity nastínit tak jak přicházely, uzavřela první poslech desky velmi příjemně. Na další poslechy na mě už mnoho překvapení nevybaflo, budu tedy pomalu uzavírat. Doporučuju všem, nutnost pro milovníky ostré muziky.
Více na old.czechcore.cz
|
