Holandští emoviolence fotříci z Grinding Halt jsou poslední dobou nějak aktivní. Po letošním splitku se Suffering Quota právě vydali další split sedmipalec. Druhou stranu tentokrát obstarávají Daighila z Malajsie, kapela v našich končinách neznámá, avšak o to více může překvapit. Deska navíc vychází těsně před evropským turné Daighila.   

Začnu asi rovnou od Daighila. A nejde nezačít konstatováním, že kapely ze zemí takzvaného „třetího světa“ jsou v Evropě nebo USA většinou absolutně neznámé a ignorované, ať jsou sebelepší a ačkoliv by s přehledem strčily do kapsy některé své velice známé kolegy, kteří se narodili v jiné části světa. Případ Daighila tohle potvrzuje. Tahle čtveřice řeže nekompromisní emoviolence s divokostí vlastní malajským kapelám už asi 11 let. První oficiální demo jim v roce 2006 vydal asijský guru tohoto stylu Arwith Utarid, který stojí za malajskými vydáními nahrávek kapel jako La Quiete, Daïtro, Enoch Ardon (mimochodem, absolutně nepokrytá vykrádačka Orchid ze Španělska), Graf Orlock nebo June Paik. A přesně odtud patrně vane i inspirační vítr pro Daighila. Důležité je hlavně pořádně trápit bicí sypačkami a lehce chaotickými rytmy a řádně drhnout kytaru, vyladit pískající zvuk, avšak nezapomenout na melodické hitové pasáže. A abych nezapomněl, vyřvat si plíce je základ. Ze začátku se Daighila profilovali hodně směrem k La Quiete či Raein, ale v poslední době jim asi něco přelétlo přes nos a z nahrávek je cítit slušná dávka naštvanosti. V nahrávce z tohohle splitu hodně slyším právě ty June Paik, Danse Macabre nebo starší vlnu německé emo/violence scény (Killed by Malaise, Kobra Khan, Calling Gina Clark, Tristan Tzara atd.), která byla ve své době dost silná a specifická. Omlouvám se, jestli ty jména někomu nic neříkají, ale pro mě to jsou takové dost srdcové záležitosti spjaté s objevováním tohoto stylu. Nicméně Daighila k tomu samozřejmě přistupují osobitě a taky je z nahrávky slyšet, že od časů zmíněných kapel taky uplynula nějaká ta doba a teď se už dělá i jiný zvuk. Na tomhle splitu Malajci nabízí na ploše pěti a půl minut dva songy. Texty sice nemám k dispozici, ale očekávám stejnou politickou kousavost, jako na předchozích počinech.

Nedá mi neuvést Grinding Halt špetkou toho bulvárku. V jejich řadách najdeme už trochu prošedivělé chlápky, kteří dost řádili ve Vuur (s nimi vydali i split LP) a Shikari (možná si vzpomenete na diskografii na Level Plane nebo na split se Seein‘ Red), myslím že dost zásadních holandských kapelách. A taky klasicky holandsky politických a tedy i velice výbušných. Grinding Halt je samozřejmě jablko, které nepadlo daleko od stromu. Akorát oproti Vuur a Shikari je to míň emo a víc violence. GH jsem měl možnost vidět naživo v jejich začátcích v roce 2007 v Belgii a už tehdy to bylo smrtící. Pánové se s tím vůbec nemazali. Na tomhle splitu Grinding Halt překvapivě vůbec nesypou, ale zařadili pomalejší song postavený na hrubých pomalých riffech. Hluboké podlazení, nenávistně dunící zkreslená basa, strhlé hlasivky. Trochu rockový nádech, ale překousnu to pomocí soustředění na jiné přednosti. Poznávacím znamením je sípavý vokál. Skoro bych zapomněl, že právě jeho majitel, zpěvák Mark, stojí i za labelem De Graanrepubliek, kterej tuhle desku vydal a vydává i spoustu dalších super věcí.

Jak zakončit? Samozřejmě reklamním okénkem. Sežeňte si tenhle split a stavte se na některý z českých nebo slovenských koncertů Daighila:

10/10 - Praha - Café Na půl cesty
11/10 - Ostrava - Plan B Hardcore Café
14/10 - Olomouc - Galerie U Mloka
15/10 - Bratislava

Splitstreamůjte tady a tu je video, ať víte, co čekat: