(Roadrunner records)
Je toho tolik co by se dalo o téhle kapele napsat. Někteří ji nenávidí, jiní ji milují. Já jsem ji do teď úspěšně ignoroval. Bavil mě jejich debut na Victory. Ostatní desky byli dobře zahrané a na živo mě rozsekali Hatebreed pokaždé. Ale něco mi tam pořád chybělo k tomu abych si třeba koupil triko… Pak jsem se dostal k pár rozhovorům s frontmanem Jamey Jastou, které je docela jednoduché najít i třeba přes Google. Při čtení jsem pomalu začal chápat o čem tahle kapela je, čím si prošla a proč jí tolik lidí respektuje. A možná to pochopíte i vy pokud se nenecháte odradit zástupama jelimanů z Ozzfestu, které tahle kapela zajímá z čistě konzumního hlediska, nebo náckama, kteří jsou tak dementní že posluchaj HC kapely. Proč? Asi proto že ty jejich stojí za hnědý hovno! Nebudu dál řešit! Faktem je, že to je věc kterou kapela těžko ovlivní, když hraje přes 300 koncertů ročně a tedy nemá úplnou kontrolu nad bookingem. Což je pochopitelně časově nemožné. Necháme ale polemik a koukneme se na zub snad nejočekávanějšímu albu v Metalové a taky Hardcorové scéně (zdůrazňuji...hc je široký pojem, pro každého znamenajíc něco jiného).
To, co mi chybělo u Hatebreed byl určitý osobní přístup k textům, poselství, prostě něco víc. S novým albem jsem ale pochopil že to tam vždy bylo, akorát jsem asi nehledal dostatečně. Jak to? Booklet Supremacy začíná dlouhým pokecem o posledních rocích ze života Jameyho. Zajímavá zpověď frontmana však nesmrdí kalkulem se zalíbit. Ostatně to se ani nemusí. Hatebreed si dávno podmanili jak hardcore tak metal scénu. Celý pokec vyznívá upřímně. Je z něj cítit určitá vyzrálost, nadhled, které člověk prostě získá životem. Od sklepních koncertů pro pár kámošů vede cesta přes vyprodané haly až k předskakování Slayer a uvádení Headbangers Ball na MTV. Přecházím dál a zjiš?uji, že většina songů má zajímavé vysvětlivky. Zdánlivě prvoplánové texty tak nabírají úplně jiný rozměr a zase jsou osobní zpovědí jejich autora. Dokonale odvádějí moji pozornost od hudby Hatebreed, kterou poslouchám cestou z Rocksters shopu. Fakt bych to nečekal… Že bych je byl podcenil?
Teď k samotné hudbě. Myslím, že většina lidí nepotřebuje podrobný popis o co tady jde. Srovnávaní prostě nefunguje, protože Hatebreed jsou prostě Hatebreed a už na prvém albu vynašli svůj vlastní styl, vlastní ksicht a hlavně vlastní zvuk a styl hry. Precizně zahrané powerchordy, přísný bubeník, tlumené mosh záseky a kombinace new yourku s trash metalem! To je něco, co prostě téhle kapele nikdo neukrade a ani se k tomu nepřiblíží! Holý fakt! Ber nebo nech být. Co tedy přibylo? Hodně sborů! A to mě děsně baví. Hlavně v prvním songu „Defeatist“. Ty vole. A zrovna tenhle song se mi dostane do ucha když vcházím do Country Lifu a platím u pokladny za Tofu Burgr sektáři s umělým, naučeným úsměvem! Když na mě vylítnou desetkrát po sobě sbory se slovem „HATE!!!!“ říkám si a? utíká v sandálkách jinak mu ten falešnej úsměv dotuním pěstičkou! (prosim, brát s rezervou…snažím se tady vystihnout nasranou náladu alba!). Celkový zvuk mi přijde víc hardcore než na posledních albech. Taky to je asi stavbou songů a jednotlivými riffy. A to je dobře! Pokud to má být tak trochu návrat ke kořenům a nastínění skutečného původu Hatebreed tak je vydařený. Zpěv je čistý hejt! Prostě neexistuje nasranější zpěvák než Jamey Jasta. Kdo nevěří je hluchej! Nesmlouvám! Ale co to je? Desátý song „Never let it die“…a Jamey se pouští do lehce melodických poloh? Tak to bych nečekal. Nic přehnaného, ale působí to parádně. Srovnával bych s Anselmem (Pantera) na pár sekund, pak si říkám…to není ůplně ono. Hm… Nabízí se, ale to hodně vzdáleně taky srovnání s No Warning. Všeho moc škodí a já jsem rád že to dal s mírou. Brutální porci moshe neodolává ani pan Deaf-mess-anger a rozjíždí spolu se mnou doma krutý kitchen mosh. Po pár pizzamakerech a mlynech u kuchyňské linky si sčítám modřiny na ruce a sedám zpátky ke compu. Říkám si. 13 songů je hodně začne mě to nudit. Ne!!! Nezačne!!!! Jede to jak parní válec až do konce a až se to dokroutí tak se cítím vyčerpán jako bych se právě vrátil s pitu. Tohle je porce jen pro silné duše!
Co dodat na závěr? Mrzí mě snad jen jediná věc. A to je fakt že se tahle kapela dostává do rukou lidem, kteří nedocení to co v ní je. A to nemluvím jenom o posluchačích ale taky o promotérech. Rád bych se dočkal klubového koncertu za ROZUMNOU cenu (klidně i větší prostor) za podpory GOOD NIGHT WHITE PRIDE jako prevence proti nazi dementům, kteří se tam objeví na 99%. Otázka zní co s tím? Budeme si stěžovat? Nebo tam vlítneme do pitu a nenecháme aby tahle kapela hrála pro vylízance v kalhotách Thor Steinar! Já mám vyřešeno…
mikita
Hatebreed
Více na old.czechcore.cz
|
