Do dneška si pamatuju na moje první setkání s Hlubokou Orbou. Bylo to někdy v roce 1996 a já držel v ruce oxeroxovanej plátek s ostrým a jasně se vymezujícím obsahem, jež vypovídal mnohé i o samotném autorovi. Střih. Prosinec 2006, Killed By Brno Festival na Yachtu v jehož boční místnosti pro distra se začíná tvořit fronta na Hlubokou Orbu č. 26. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jediné, co se změnilo, je formát a grafika, ale zas tak jednoduché to samozřejmě není a je na první pohled jasné, co je jinak. Současná Orba je prostě kniha s barevnou obálkou, perfektní grafikou a dokonale vyváženým obsahem, který si našel svoji vlastní rovnováhu mezi politikou a hudbou, případně obojím spojeným v jedno. Ale v mých očích zůstalo to, co Orbu definovalo před těmi deseti lety, skutečně zachováno (by? s menšími kosmetickými úpravami) a tak mám stále možnost přemýšlet o tom jestli mě to štve nebo je mi to naopak sympatické. Mluvím teď o Filipově osobním způsobu psaní, o jeho občasné ofenzivitě a o tom jestli je nutné, aby např. v každém tour reportu Mrtvé Budoucnosti nebo See You in Hell byl výčet všech triček , nášivek a nahrávek těchto kapel, které byli na turné návštěvníky zakoupeny nebo naopak členy kapely spatřeny. Někdy mě to prostě přijde už moc a když to čtu po několikáté v jednom článku, tak si říkám, jestli to má někdo komu je přes 30, skutečně ještě zapotřebí, protož např. v Inyho Trhavině, tenhle aspekt není. Jasně, do určité míry to naprosto chápu a i v tomto posledním čísle, to Filip několikrát nadhazuje (např. v reportu z Kalifornie, když se setká se členy NK 6) a asi si to i uvědomuje. Naprosto chápu, že když má někdo v sobě takový enthuziasmus a nadšení, tvrdě maká a opravdu se snaží na čistě punkové bázi nějak prosadit, má potom radost z toho, když vidí, že někdo jeho snažení zúročuje tím, že si kupuje desky nebo komunikuje a je ochoten pomoci. A přesně v tomto bodě je ten pomyslný jazýček vah, který u mě osobně vyvolává již zmiňovanou nejistotu. Rozhodně to však nepovažuji za nějaký velký problém, možná spíše naopak, nebo? mě to alespoň nutí přemýšlet a zaujímat stanoviska. Je to prostě jen promítání autorovi osobnosti do článků, která píše a to je vlastně naprosto v pořádku a a? se s tím každý vyrovná po svém. Toho o čem byla řeč nyní si vrchovatě užijete zejména v první části tohoto posledního čísla, nebo? po úvodníku a tradičních sloupcích (tentokráte u mě vede jednoznačně Ctib, ale musím říct, že jsem přečetl se zájmem i ty ostatní) přichází smrš? reportů, které vévodí popis turné See You in Hell po Japonsku. To, co mě na něm štve už jsem napsal a na druhou stranu je nutné uznat, že je napsaný velmi čtivě a dal jsem ho na jeden zátah, večer u čaje a při poslechu Crow, hehe. Je to prostě vtipný a záživný report, jež má spád a několik skvělých míst, k nimž z mého pohledu patří hlavně geniální vsuvka, jež zmiňuje Barvákovo pomatení smyslů během pořádání konceru kdysi před deseti lety. A také musím říct, že pokaždé, když čtu podobné články, mám v sobě takový zvláštní pocit, jež je směsicí nasranosti sám na sebe, že nejsem schopen něco podobného také zrealizovat a radosti, že něco takového může vůbec fungovat. A to je přesně ten moment, kdy je Orba nejsilnější! Po cestovním úseku Orby přichází na řadu politika. Perfektní je článek o stále se zdokonalujícím kamerovém systému a dále můj osobní favorit celého časopisu a to pojednání o pohledu na extrémismus. Skvěle napsaný a na silných argumentech postavený článek, jež mi mluví z duše. Pak přichází rozhovory z nichž se mi nejvíc líbí ten s Ottou Itkonenem, Smartut Kahol Lavan, který je přesně tím bodem propojení politiky a hudby a pak také se Sebem, cestovatelem a vydavatelem, jež se orientuje na exotické scény. Ano, to je další věc, která mi vždy byla na Orbě extrémně sympatická, poskytování prostoru a propagování punkových scén v odlehlých a netrendových zemích, kde ten punk nemusí být zas až taková sranda. Pak přichází další vrchol časáku (alespoň pro mě) a to historie Graždanskaja Oborona, z pera Ctiba a já nemám co dodat, kromě toho, abyste si to přečetli. Na závěr pak už klasický výčet toho, co se dělo v Brně ( a že toho zas bylo!) a sekce recenzí, jež jsou napsané se zaujetím a láskou k punku a podle toho vypadají. Této poslední části pak ještě předchází Filipův článek o tom, proč se rozhodl začít recenzovat cd a je to další místo, kdy si říkám, kéž by ke změně svého stanoviska takhle přistupoval každý. Osobní, upřímné a k věci, tak jak to má být. Hluboká Orba č. 26 prostě přináší další vražednou porci informací všeho druhu, perfektní grafiku, spoustu hezkých fotek a hlavně pro každého kdo si ji koupí i stovky podnětů pro to, proč zůstat punk. Srdcem, ne jen hadrama nebo kecama. A to je pro mě něco, co je naprosto nenahraditelné a nedocenitelné a proto doufám v minimálně dalších deset let na válečné stezce!
Více na old.czechcore.cz
|
