Zpráva o vydání téhle desky se ke mně dostala jako blesk z čistýho nebe, jen pár dní před vydáním. O to větší radost mi ale udělala, protože demo ROXOR pro mě osobně představuje jednu z nejpovedenějších nahrávek československýho hardcoru za poslední dobu a představa jeho převydání na vinylu se mi víc než zamlouvala. Začnu proto stranou východniarov…

Na rok a půl starým demu se jim podařilo dosáhnout dost solidního zvuku. A měřítkem teď pro mě není čistota frekvencí nýbrž přiměřenost a soulad zvuku s hudbou. Je logický, že kapela, co se pojmenuje po některé součásti železobetonu (ať už je to Beton nebo Roxor) nebude znít jako romantické šplouchání horské bystřiny v Nízkých Tatrách. Beton je chlad a Roxor je chlad a syrovost na druhou. Demo si nahrávali v domácích podmínkách pomocí kompu a výsledkem byl na místní poměry jedinečnej zvuk kombinující syrovost, totální noise a přitom srozumitelnost a údernost. Možná se vnucuje chuť srovnávat s japonskýma bandama podobnýho ražení, jenomže ty mají za sebou zpravidla dlouholetou tradici zkušeností kapel kolem sebe a taky drahý profi studia. Toto není Osaka. Toto je Vranov nad Topľou, kde ti nikdo nic pod čumák nestrčí a co si neuděláš, to nemáš. Co mě ale dost rozhodilo při prvním poslechu LP byl právě onen přemasterovanej zvuk. Výsledkem je sice ostřejší, syrovější vyznění kytar, na druhou stranu v mnoha válech se takřka ztratil vokál. A to je u Matúšova úpornýho křiku dost škoda. Možná to byl záměr, nicméně mně tam chybí, a to hodně (nerad poslouchám muziku po paměti). Pokud to ale překonáš a máš za to, že čím víc hluk, tím víc punk, tak tě to asi potěší. Já si to ale asi přece jen pustím raději z kazety, kde rozpoznám co je vokál a co kytarový sólo. Jinak čekej nasranej a rychlej crust/hardcore na pomezí DROPDEAD či FRAMTID. Od těch druhých byl na původním demu i cover. Nejsu si jistej jestli se vlezl i na LP, mezi texty není (btw. proč kapely nikdy neotiskujou texty coverů?) a tracklist na obalu chybí (takže se můžeš jen dohadovat, kterej vál zrovna hraje = bod dolů).

OK, otáčím na Slezské peklo (Silesian hell). O kurva! Z nějakýho důvodu jsem si HOW LONG? donedávna pletl s JESUS CRUST, kde někteří členové hrajou a pak teprv mi došlo, že jde o jinou, citelně starší bandu, jejíž starší nahrávky mi doteď nějak unikaly, byť jsem je v distrech občas vídal (myslím, že se po nich po poslechu tohodle LP poohlídnu). HOW LONG? Do tebe naperou přímočarej nasranej crustcore v duchu 90. let, s texty v češtině, polštině (nacházíme se na Těšínsku, nezapomeňte…) a slovanské angličtině, zpravidla o nesmyslnosti války (ne, nemyslím si, že opakování tématu v punkovým textu ho apriori dělá míň skutečným). Líbí se mi text Poligony a tom, že nejen ve válkách ale i na vojenských cvičištích se umírá… Hned mi v hlavě vyvstávají historky mýho táty, kterýmu na vojně postupně umřeli v náručí tři kamarádi. Jednoho přirazil ke zdi obrněnej transportér a přelomil mu páteř vejpůl. Pořád tvrdím, že neexistuje válka a mír. Jen válka a příměří…

Finální verdikt… u ROXOR mi přijde trochu odfláklej obal a nesedí mi zvuk (byť po několika posleších jsem si zvykl). Ale možná to tak má všechno být a jen si moc vymýšlím a srovnávám s kazetovou verzí nahrávky. U HOW LONG? nemám výhrad a poslintávám si. Tohle jedna z těch lepších crustových desek (a to mě poslední dobou mnohý crustový kapely z našich končin vysloveně nudí).