Musím se přiznat, že na tenhle plátek jsem byl opravdu zvědav. Znám Honzu a i Romana roky a opravdu mě zajímalo, jak se budou tyhle dva pohledy na svět, podavané přes stránky jednoho zinu doplňovat nebo si naopak odporovat. Názvy jejich předešlých samostatných časáků daly vzniknout zajímavému titulu a já tedy začínám pěkně od začátku, stránku po stránce (což u mě vůbec není zvykem, většinou jedu pěkně na přeskáčku, nebo odzadu, hehe) a nestačím se divit, protože první, co na mě čeká v Samuelově části je rozhovor z Pepou Křepelkou, který dělal před pár lety Ivan a který je přesně takový jako jeho aktér, tedy jedovatý, přímo k věci a samozřejmě vtipný. Navíc je doplněn o vražedné fotky z legendárního výletu na festival do Ieperu (někdy v roce 1999?), které zachycují Pepu tak, jak si už moc lidí nepamatuje. Fakt dobrý! Pak následuje koláž od dvorního fotografa písecké Paluby a See You In Hell, kanadskýho kozla Ondry Fišera, kde je jako podklad pro fotky použita grafika ze singlu Downcast, což oceňuju dvojnásob. Velice pěkný a osobní příspěvek od někoho, kdo se snaží zachycovat svět způsobem, který je mu nejbližší. Pak rozhovor se Šamanem, jehož úvod mě pobavil, protože je přesně takový jako sám Šaman, otázky a odpovědi se pak točí okolo fungování kapel, sítotisku a osobních věcí a docela mě bavilo se jimi probírat, i když některé z odpovědí už nejsou moc aktuální. Ale na výpovědní hodnotu rozhovoru, to nemá žádnej vliv, takže ok. Pak následují moc hezké básničky a anketa, která se zaobírá tím, jestli je možné prostřednictvím hc subkulury měnit lidské životy. Líbí se mi pestrost, se kterou byli vybíraní lidé, kteří se zde vyjadřují a jednoznačně u mě vede odověď Kenta McLarda z Ebullition! Dále se můžeme seznámit s ukázkou z komiksu od Petera Mokrého, který na mě osobně udělal velmi silný dojem a určitě si od něho něco seženu! No a pak klasické sloupky, opět velmi pestré složení, od Ivana, Marka z Lakmé (ten tu má dokonce dva, oba super), Šakala z Rabies (návod jak přežít s 2000,- na měsíc) po Inyho (opět bravo, podle mě nejlepší sloupkař u nás) nebo Janu Kudrnovou. Honzovu část pak uzavírají recenze a rozhodně nejsou odbyté, jsou to spíš obsáhlé rozbory a pohledy na desky nejen z toho hudebního úhlu (toho by možná naopak trochu více neškodilo), ale i ze všech ostatních. V zinu najdete také reklamy a spoustu zajímavých fotek, které jsou dobře vetkáný do jeho struktury a jsou hezkým zpestřením článků. Líbí se mi, že se Honzovi povedlo propojit uměleckou, hudební a názorovou tvář této subkultury, bez křeče, která většinou při tomto záměru hrozí. Tady se vše příjemně doplňuje a vytváří velmi zajímavý celek. Romanova část fanzinu je pak více o pocitech přenesených na papír pomocí koláží, fotek a obrázků, které jsou většinou (vždy?) samotným jeho dílem a některé jsou pak doplněné o úvahy. Líbí se mi povídka o skateovaní a in-line bruslení nočním městem a koláž Bushe, Sadáma a Ježíše, ta je fakt vtipná. Naopak moc nerozumím poznámce o tom, že hc komunita nemá v dnešní době žádný význam a je to jen obyčejné masirování vlastních eg. Za prvé si říkám, co dnes není masírování vlastních eg? A proč někdo, pro koho na této komunitě není nic zajímavé je stále její součástí? Ale to je spíše na osobní rozhovor. Celkově je tahle část fanzinu laděna mnohem osobněji a i ona má svoje kouzlo, Myslím, že tohle spojení dopadlo velice dobře po všech stránkách a jsem velmi zvědav, jestli v něm kluci budou pokračovat a kam se jim případně podaří se posunout. Držím palce!
www.myspace.com/killyourlimokiddreams
Více na old.czechcore.cz
|
