(vydáno svépomoci)

Když jsme v prosinci byli na turné s Kovadlinou, hráli jsme s INNOXIA CORPORA dva koncerty. S velkou chutí jsem si dal oba jejich sety z první řady od začátku do konce a jen jsem čuměl s otevřenou pusou. Nějakou dobu jsem je neviděl a tak jsem zaregistroval spoustu pro mě neznámých songů, které makaly jak hovado. Takže když mi pak Radis říkal, že by po novém roce měl konečně spatřit světlo světa nový desetipalec, nemohl jsem se dočkat chvíle, až ho položím na gramofon. A ta chvíle přišla právě teď.

Jeden z důvodů mé nedočkavosti už jsem naznačil výše. Současná koncertní tvář Innoxie a tím pádem i songů z této desky, je odzbrojující. Tím nechci říct, že dřívější koncerty byly průměrné nebo snad špatné, ale teď se podle mě naplno projevuje totální sehranost a společná chemie a troufnu si tvrdit, že i s věkem související zaťatost. A "Hrubé Domácí Štěstí" mi to jen potvrdilo. Skladby mají zcela jasné punkové zacílení a na první poslech přímočařejší a jednodužší strukturu. Sice byla Innoxia jedna z mála domácích kapel, u které mi jistá řekněme zašmodrchanost nevadila, ale nynější poloha brnká na mou vnitřní strunu na první dobrou. Rytmika je striktní a zejména bicí to nekompromisně hrnou i ve chvílích, kdy kytary trochu uberou. V těchto momentech mě dostává i basa, přesně to je její účel, vše držet a ve správných chvílích si vás omotat kolem prstu. Perfektní načasování pak mají i hitové kytarové vyhrávky, žádná samoúčená exhibice, jen euforie melodického punkového riffu! Jasně, není to nic nového a revolučního, i tady rezonují přímočaré pasáže Už Jsme Doma, potažmo desek Co-Ca nebo Telefon, protože krev není voda a tady to platí dvojnásob. Nutno ale ihned dodat, že i když Innoxia vždy měla tu specifickou rožnovskou poetiku, od prvního alba kráčí svou vlastní cestou a za nic na světě nechce zůstat stát na místě. "Hrubé Domácí Štěstí" jsou pro mě dokonale zhudebněné punkové básně, kde slova a jejich sdělení naprosto koresponduje s hudbou, jsou v zájemné rovnováze a dodávají si sílu. To sdělení je navíc navýsost aktuální a znepokojivé a možná je vlastně taková celá deska. I v těch skvěle doplňujících se vokálech je cítit odhodlání, frustrace, možná i trochu rezignace. Ale převládá touha se se vším tím svinstvem nějak poprat. Což i po čtyřiceti letech zůstává základním indikátorem dobré punkové desky.

Až sůl vypálí tvoje slzy

Tvou náruč strach přivíta,

možná že už to přijde brzy,

možná........

bandcamp

innoxiacorpora.cz

Obrázky