|
1.Devadesátá léta se právě zlomila, když vzniká Innoxia Corpora. Možná mě budete muset opravit, ale po první desce odešel zpěvák a přišel druhý kytarista. Od té doby jste ve stále stejné sestavě. Napadlo vás někdy, že spolu vydržíte čtvrt století?
Radis: Když to shrnu, tak Tě opravovat nemusíme: ANO, ANO, ANO a NE!
Ale to asi nestačí, že?
Zpěvák odešel po třetím EU tour 2002 (řekněme, únava materiálu a idejí). Toto třetí turné po Skandinávii s námi už absolvoval na kytaru Radez/Prudez – ex basák CO-CA, který byl stejně stále s námi. Ať už na turné s CO-CA, či na zkouškách, výletech, takže to dopadlo, jak mělo.
A těch 25 let spolu ve stejné sestavě je takový nevyčíslitelný nadstandard.
2.Ok, možná jsem měl začít otázkou představte se? Kdo jsou Innoxia Corpora?
Radis: Bicí, basa a dvě kytary. Zpěvy: jak se to zrovna hodí. Jsme rádi, když to ladí. Jsme kamarádi a texty jsou životní příběhy, zažité pokud možno na vlastní kůži. A s tou kůží musíme žít, před koncertem, na podiu i po koncertě. Nám to dřina nepřijde. Jsme přesně takoví, jak vy si myslíte.
3. Měl a má váš název nějaký hlubší význam? Přeložte to, ať nemusím komolit.
Radis: Když půjdeme po povrchu, tak je to jednoduché, ve volném překladu– „obětní beránek“. Z toho plyne, že pokud si můžeš vybrat, jestli budeš hrát první, či poslední, tak stejně nikdy nevyhraješ.
Pokud chceš hlubší význam, doporučujeme si zjistit „kam kráčíš“ a přečíst Quo vadis.
4.První deska je stále zatraceně silná věc, když si pročítám texty mám pocit, že přestal existovat čas. Silná výpověď o unáhlenosti názorů, přeaktivizovanosti a pokrytectví, stereotyp, zabíjení času, bezvýchodnost a mentální degenerace. Jsou to byť napřímo řečené poměrně hluboké věci, které se strefují především do vlastních řad. Těžko se mi hledají slova, ale chtěli jste něco změnit, posunout dál-pokopnout scénu tím ukazatelem nebo to je naopak pouze výpověď doby??? Jaké reakce na vaše texty tenkrát byly, myslím, že v té době byla "scéna" ještě taková bezhlavě nadšenecká až telecí...
Radis: První deska je nádech, výdech a hodně štěstí.
Když opomeneme detail, že jsme o nahrávku vlastně málem přišli, tak ano. Doba Telecí.
Podzim 1999 – nahráváme pololegálně v neznámém studiu na Smíchově. Následně je ve studiu vyměněn zámek a naše nahrávka nedostupná. Asi takový pocit, že podruhé to už takto nedáme.
Dochází k vloupání pod záminkou, jakou by Bond nevymyslel a provedení by nám záviděl i sám Mosad.
Taky se zde potkáváme poprvé (a ne naposled) s Ondrou Ježkem. Což nás zvukově rozhodně ovlivnilo a vůbec celé setkání se Silver Rocket muzikou má na nás vliv dodnes. A kruh se v něčem uzavírá na poslední desce Stigma s Adamem.
A ty texty byly přesně o tom. Ber, nebo neber. Aktivismus, demonstrace, přímá akce…. Ty sám dobře pamatuješ, když jsi večer vykopal nácky z hospody, tak druhý den sis raději přibalil do batohu tyčku a měl boty, ve kterých se rychle utíká. Dnes už někteří preferujeme obuv žabky a z kopce dolů na kole už nemáme potřebu šlapat. To ale neznamená, že nejsme ve střehu. Scéna, ne-scéna …
A reakce jsou dodnes vesměs pozitivní. Kam přijedeme tam nás zdraví: „Chcípáš“ (ale možná to není pozdrav, ale otázka?)
4.4. Uf docela kuriózní historka. Jsem rád, že to s nahrávkou dopadlo, jak to dopadlo. Ostatně mám ji na vinylu i CD. Konzument!
5.Trochu naruším posloupnost, třetí deska nese název - "je stále těžší otočit prst proti sobě" který je naprosto všeříkající. Byl to pocit, že stojíte na místě? Většina textů už není tak přímých a dokonce bych je označil poezii. Hudba se posunula... Co byl tedy hlavní důvod vrátit se na začátek a vyjít z názvu první desky? Mohl by to být vzkaz, je to ještě horší, než to bylo?
Kill: Rád bych napsal, že se za tím názvem skrývá hluboká filozofie a koncepce. Pravda je ale taková, že ve chvíli, kdy jsme název vymýšleli, jsem to jen tak plácnul a ono se to chytlo. Počínaje třetí deskou jsme nastavili směr, kterým se ubíráme dodnes. Po druhé desce jsme začali nahrávat bez zpěvu všechno naživo a společně, zpíváme všichni tři kytaristi a písničky většinou netrvají víc než dvě minuty. Nahrávání proběhlo v maličkém studiu ve vesnici u Lipníka a my jsme si uvědomili, že chceme na nahrávkách znít tak, jak hrajeme naživo. Od druhé desky se různou měrou na textech podílíme všichni. Zatímco na první a druhé desce na počet textů převládají ty Radisovy, na třetí jich většinu napsal Radez. To je možná důvod, proč ti texty připadají jiné.
6. "K čertu" mi naopak připadá jako deska na které se po změně sestavy hudebně hledáte. Je tu několik hitovek a několik skladeb, které zní jako, že zkoušíte, co vás kam zavede. Samozřejmě mohu se mýlit... Co je "K čertu"? Je to "Sakra"? Pamatujete, jak vznikala právě tahle nahrávka?
Kill: Tím, že se změnila sestava a přibyla druhá kytara se toho hodně změnilo. Radez přinesl spoustu nových nápadů a začal se podílet nejen na textech, ale i muzice. Tím se to celé posunulo. Stejně jako první desku jsme i druhou natáčeli s naším společným kámošem Zubem, tentokráte ve studiu Českého rozhlasu Ostrava a stejně jako my, i on do výsledné nahrávky přinesl své nápady. I když neměl s nahráváním kapel moc zkušeností (spíš zvučil a míchal filmové věci) taky hlavně při mixu v pražském Sounsqure hledal a zkoušel, co studio dokáže. Výsledkem je, myslím, pestré album, které je ale trošku „přeprodukované“. Některé kytary jsme nahrávali bez zkreslení a až při mixu se hledal jejich výsledný zvuk, což mi nepřišlo úplně dobré. Každopádně to byla velice cenná zkušenost, která nás hodně posunula k tomu, jak nahráváme dnes.
Prudez: A ano, k čertu je klení, při správném úhlu pohledu na LP obal Vám dokonce narostou rohy, ale to za ty roky poznali jen 2 lidi. Proto taky často slyšíme, že naše obaly nestojí za nic. Taky cesta
7. Nahráváte ve zkušebně, kdy přišel ten zlom? Cítíte více možností, příležitost, výzvu nebo to naopak bylo zklamání z práce ve studiu???
Prudez: No… zkušebna je pro nás hlavně o zjednodušení celého procesu i všeho kolem. Zvuk v té místnosti známe po těch letech dokonale, takže jakákoliv odchylka je hned rozpoznatelná a řešitelná. Taky jsme si po letech už odvykli od experimentů a vyznáváme cestu, kdy chceme naše věci nasnímat přesně tak, jak to je. Poslední desky nemají žádné produkční úpravy, které se někdy ve studiích dělají, myslím tím takové to „tady by to chtělo na snare jinou pluginu, tady bys měl mít 5150, tady Soldano“, ale to zmiňoval už Killer v předchozí odpovědi.
Navíc není potřeba nikam cestovat, cítíš se přirozeně, jsi doma. Všechny zkušebnové věci nahráváme s kámošem Petrem Borovičkou, který svým zvukařským přístupem podtrhuje vše uvedené výše. On moc dobře ví, co dělá, zná nás a cítí, co chceme, nevymýšlí komplikace, je přímočarý a navíc nám dokáže dát zpětnou vazbu, když to není ono. Taky umí sehnat ty správné mikráky pro náš garážový sound, takže fakt nemáme co řešit. Není pro nás lepší varianty.
8. Víceméně jste velice samostatnou kapelou...nahráváte ve zkušebně a vydávání desek si povětšině organizujete sami, takže se zeptám stejně jako v otázce k nahrávání, je to výzva nebo naopak o zklamání?
Prudez: Tak tohle je splněný sen. Zase zde vděčíme za velkou pomoc Martinovi - Malarie, který nám na svém legendárním labelu vydal první desku a otevřel svět. V koprodukci s dalšíma kumpánama pak Martin vydával i druhou platňu, ale hlavně nás inspiroval a ukázal cestu. On nám dal příležitost pochopit tu úžasnou subkulturu jinak, než jen z beskydské periferie očima looserů a my z tohohle žijeme dodnes. Beze srandy, DÍKY, Martine! Moc často se s klukama vracíme k neuvěřitelným zážitkům, ze všech tours po Evropě, změnilo to naše životy. Dnes byste nevěřili, jak Martin dokázal bez satelitní navigace na přelomu milénia nezištně trefit v Italských periferiích na squaty, o kterých věděli jen vyvolení.
Já s Killem jsme tehdy studovali a brigádničili, vydělával jen Radis a Ivan a s každou naší aktivitou jsme šli do většího dluhu, tehdy nám pomáhalo fakt dost známých. Díky všem! U druhého alba K Čertu jsme se ale dohodli, že se buď poserem, nebo narovnáme. Půjčili jsme si tehdy asi 30 litrů a nechali vylisovat vlastním nákladem něco přes 500 CD a ono to překvapivě rychle zatáhlo všechny naše provary. Do lisu třetí desky jsme šli už napůl a pak to už brali na sebe. Začalo se to samofinancovat, což byl cíl. Nic nevyděláme, ale nic netratíme. Má to smysl. Obecně nás prostě poznamenal DIY přístup. Naučilo nás to fakt hodně, jsme tvůrci i viníci našich omylů. To je fér. Nejen desky, tisky, překlepy a kompletace, ale i trika se už léta dělají doma vlastníma rukama sítotiskem. Což znamená, že vydávat si věci sám není pro Innoxia dogma, jsou za tím vším spojení a spolupráce s kamarády, kteří tam mají svůj podíl, tyhle spolupráce znamenají nejvíc, je to pestrý a vzrušující proces, nenalajnovaná cesta. Takže s odkazem na tvou otázku, zde nejde o zklamání.
Jde o svobodu a překvapení. Možnost volby. Taky dodám, že právě proto jsme si nedávali žádné jméno „jakože“ labelu. Všechny vydání, na kterých jsme se jakkoli podíleli, jsou pro nás vždy dílem všech zúčastněných aktérů. To je samozřejmě i příklad poslední desky, splitu Stigma, kde jsme šli do krásné, velmi bezprostřední, ale logické spolupráce. Je pro nás čest užívat si tohle zkřížení cest s Aranem a Silver Rocket. Cílem prostě není mít největší logo, ale mít z toho radost.
9. Dobře tedy, Aran Satan, jak došlo ke spolupráci - přece jen hudebně jste od sebe na sáhy?
Prudez: Rychlá a spontánní akce, koncert Paramount Styles, předskakuje Aran se svým Epochal projektem a v přídavku sází dva temnější kusy, kde si nás omotá zvukovým atmo i textem. Obraty slov nám připomenou naše, v tu chvíli již smíchané kusy, z první kovidové doby temna. Jako staré páky dáváme pivo, kecáme na báru do rána, následně Aran u Ježoura nabuší své tracky a čekáme půl roku na lis :) Hudební vzdálenost je zdánlivá, asi to cítíme my i Aran jinak, věděli jsme hned, že takto má split spojovat i provokovat.
10. Kdo přišel s tím použít text Kat a Blázen od Voskovce a Wericha? Přiznávám, ten text je velice silný a stále aktuální, byť by se svět po miléniu mohl zdát jiný, ale jak vidno člověk se nemění a ambice rostou… takže nejen kdo, ale rovnou si řekněte, proč?
Prudez: No on je to regulérní cover song, nejen text, ale i původní Ježkova muzika ze stejnojmenné divadelní hry z roku 1934. Rozhodli jsme se pro něj v autě, během poslechu cestou na koncert do Bratislavy, kde jsme hráli na garážích, když slavil Kubo Adacta svoje 4 kříže. Je to první český punkrock song, tak jsme si ho museli zkusit vystřihnout. Ale staré předělávky máme rádi, v průběhu let jsme si takhle vrzli třeba i MC5, Bez ladu a skladu nebo Dunaj.
11. Naopak skladba Věřím, je plná naděje nebo je to jen povzdechnutí po ideálu?
Radis: Skladba Věřím je o naší víře v lidi.
Věříme, že jak svým chováním, tak svými činy, můžeme ovlivnit své okolí, děti, kamarády i ne-kamarády…Tohle v sobě už nějaké nároky skrývá. A tohle už dřina trochu je.
A to je dobře.
12. Abych odlehčil, sledujete ještě nové kapely doma i v zahraničí? Nějaké tipy a proč právě tihle …?
Prudez: Jo, sledujeme, ale abych nestřílel slepýma, potřebuju některé novinky ještě vidět na živo, což poslední dobou nešlo. Bylo pár nových jmen, které jsem naživo stihl, ale nedoporučím. Sorry, jsem starej morous.
Teď jsme ale hráli s Marne a The Owl, ty doporučuju všem, nejen proto, že orlovská scéna a tihle lidé křižují naši cestu již dlouho. Stejně vysoko si cením nový matroš Dezinfekce – ta nastavuje laťku živých koncíků dost rekordně. Moc mě potěšil i koncert Gnu/Wollongong/Lyssa. Samozřejmostí je i chuť vidět opět Risposta, třepat kebulí na Tummo a taky vychytat oblíbené slovenské výsadky AntiSocial Skills a Adacta. Bylo by super vidět Kalle, Nesbitt´s Inequality. To jsou lokál hráči a lokal scény, které nám dávají nejvíc. Pokud jde o to, doporučit něco, co v české pánvičce zatím moc nesmaží, tak přihazujeme finskou kapelu Vappaa maa!
Radis: Jen doplním, co už bylo řečeno. Poslední deska Sheeva Yoga - protože mi šli naproti. Poslední deska Pacino – protože jsem je před tím neznal. Koncert Dunaje s Ivou Bittovou – protože jsem čekal méně punku a bylo ho dost. Přes hranice mě stále baví norské Castro – protože je málokdo zná.
13. Ano, myslím, že zůstat (alespoň trochu) v obraze je určitě dobré. Cítíte se zcela ukotveni nebo jste po více jak dvou dekádách ještě ochotni se nechat ovlivnit něčím z venku co vás zaujalo až už jde o hudbu i texty? Já osobně si neustále připadám otevřený, ale už jsem se mnohokrát setkal s tím, jak se lidi stávají uzavřeni ve vlastní bublině a fetující minulost.
Prudez: Myslím, že hudebně i myšlenkově jsem velmi otevřený. To ale neznamená, že začneme s kapelou nahánět trendy. Nepočítej s tím, že bysme rozjížděli nějaký Turnstile hopsandy. Ovlivnění ve dnešních politických a válečných sračkách se na našem zvuku i textech projevuje jinak. Přiznám se, že posluchačské hudební uspokojení pro mě osobně taky nastává spíš u kapel z minulosti, přes proklamovanou otevřenost se tedy připojuji k feťákům historie.
Radis: Žijeme tady a teď, a to tě ovlivní nejvíc, když je to čerstvé. To se následně promítá do textů, hudby i živých koncertů a v neposlední řadě i do života. Na druhou stranu zážitek ti nikdo nevezme. Takže bubliny praskají, když lidi prskají smíchy při historkách, co všechno jsme s kapelou zažili. A hlavně s každým vyprávěním, je ten příběh lepší a lepší…Baví mě zdravý balanc současnosti a minulosti.
14. Hrubé domácí štěstí jsem nejprve odložil mezi novinky na později, jednak mne iritoval minimalistický obal a za druhé trochu zklamal zvuk, jenže s vámi to nikdy není jednoduchý. Když jsem si jednoho večera začal pročítat texty, začal si dosazovat do té chvíle ty neznámé, které jsem postrádal (samozřejmě, může to být jen předmětem mé fantazie) a neubránil se pocitu, že tahle nahrávka je vlastně tou nejsmutnější, kterou jste kdy udělali. Epitaf lidskosti.
Ostatně s příchodem c19 jako pohled do zrcadla… takže když jsem se tak hezky vykecal. Mohou přijít otázky. Proč ten zvukový posun k ještě větší garáži? Texty a grafika souhra náhod nebo tematická záležitost?
Prudez: Byl to záměr, grafika i sound. Pokud Tě obal iritoval, je to príma, tady vidíš, jak málo stačí…dokonce nepotřebuješ ani atomový hřib. Zvuk je taky podle toho, co jsme Ti odpovídali dříve, tedy zachycení okamžiku, jak jsme tehdy hráli. V přeefektované době blahobytu byla tahle deska snahou o návrat k podstatě. Byla vydána daleko před covidovou dobou a s covidem nijak nesouvisí. Některé hrozby visely ve vzduchu už dlouho, možná jen nebyly tolik viditelné. Covidovým materiálem je pro nás Stigma split.
Radis: Já bych řekl, že co se týče kapely, jde o dlouhodobý koncept, ve kterém jsme se ztratili někdy před 30 lety, kdy jsme si ještě mysleli, že budeme hrát až do smrti.
Ale toho, se vy už nedožijete!
15. Má punk v roce 2022 stále ještě co říct?
Prudez: Ano, za předpokladu, že máš co říct. Taky jde o to, komu to chceš říct. Je nutné, aby někdo naslouchal, přemýšlel, klidně nesouhlasil, diskutoval, ale v reálném světě a čase. To je dnes nedostatkový parametr.
Radis: Má-pokud něco řekneš a dává to smysl.
16. Přesně. Myslím, že jsme právě dosáhli cílové mety a závěr je plně na vašem uvážení, mluvte nebo mlčte. Děkuji za odpovědi a těším se na viděnou.
IC: Dělejte randál a dělejte svět žitelnější, poslední dobou nám to tady pár kokotů dost rezesírá. Nesmíme jim to dovolovat, změny jsou v nás!
Dík, snad brzy někdy někde na koncertě!
ICHQ
ICBC
|
