Jednalo se o ne moc předem naplánovanej zápas, nicméně účast přislíbilo asi 12 jedinců, známých z tradičních pondělních sešlostí, posilujících tělo i ducha. Strahovský Nou Camp aka pažit zářil do všech stran, natěšen na příjemnější a hlavně vtipnější klientelu, než mu poskytují strahovské koleje. Kdo byl kdy nucen sdílet autobus č. 176 z Karlova náměstí plný pofidérních Einsteinů, ten ví, o čem je řeč. Jak se ukázalo, sychravé počasí odradilo i pravidelné návštěvníky jako je pan Jindra, vymlouvající se na fyzickou neschopnost po celodenní práci u počítače. O panu Lábusovi už víme své. Přeměna bývalého fanouška Purification v emo kida se neporojevuje pouze v outfitu, ale i mentalitě. Ano, praktičtější oblečení bylo ve skříni nahrazeno manžestrovým sakem značky Luxus a to se na ramínku přeci jen vyjímá lépe než venku. Pan Pistolník dal přednost podnikové oslavě. Všichni ví, kde jsou jeho priority. Nejparadoxnější výmluvu ale nadhodil bez výstrahy pan Mikita, známý to tough guy z Blavy, momentálně žijící v Praze, jehož: mám rýmu a nechci riskovat naprosto nekoresponduje s jeho životním postojem. Tady se dá dokonce hovořit i o zradě, která se v bookletech jeho oblíbených kapel jednoznačně trestá knuckledustem. No a Cigy se vykoupil kdysi dávno hláškou o Dukle mezi mrakodrapy, což pro tentokrát můžeme brát jako polehčující okolnost.
S cca 13-ti minutovým zpožděním stojí na pažitu, lehce pokrytém hřívou bělouše, 7 optimisticky naladěných figur: pan Jan, pan Kostič, pan Dušan (hostující posila z Děčína), pan Fló, pan Banán, pan Márfy (tentokrát se vymanil ze stínu kamaráda Lábuse) a moje maličkost. Dirigentem večera se stává pan Banán, který rozdělil týmy a fakt, že je v jednom týmu o hráče navíc okomentoval logickou poznámkou, že když půjde do tuhýho, tak jeden hráč přestoupí ke slabšímu mančaftu. Začíná lítý boj na jehož levé straně stojí hráči: Kostič, Márfy, soudruh Fló a šéf Banán. Proti nim: Dušan, Jan a Ivan. Od prvního okamžiku bylo jasné, že početně slabší tým nedá levičákům nic zadarmo. V některých momentech se i na pár minut dostal do vedení. Ovšem, co čert nechtěl: zhruba v polovině se přihnala sněhová vánice, která nahrála do noty komárovi Fló, který se s vidinou, že hraje za Spartak Moskva, vybičoval k nehoráznému výkonu. Jeho dres značky Fubu momenty prozařovala rudá hvězda, ženoucí ho hlava nehlava kupředu a nutící ho za každou cenu (i zdraví protihráčů) skórovat. Nepomohla ani Janova zabijácká technika, která místy připomíná maniakální hru Cryptopsy, od kterých Jan bezesporu přebírá a transformuje techniku hry. S promrzlými prsty a promočenými dresy skončila první část večírku 10:7 ve prospěch Spartaku Moskva. Po krátkém oddychu mění Banánor obsazení mužstev na levice: Fló, Kostič (který se zároveň stal i fotoreportérem pro Czechcore), Jan a Dušan. Pravice pak: Márfy, Banán a Ivan. Ze začátku opět hrálo početně slabší mužstvo prim a odolávalo pokřikům náhodných fanoušků, posilněných alkoholem a vizí vysokoškolského titulu. Ano, my fandíme tobě blondýnko, ale už běž. Nehorázný výkon předvádí Márfy, jehož několikametrové skluzy vyrážejí dech jak soupeřům, tak i spoluhráčům. U některých se začíná projevovat mindrák z dosaženého věku, ale nebudeme jmenovat. V momentě, kdy už se ukazovalo, že o jednoho hráče slabší mužstvo opět dojede na ukopání, zjevuje se z čista jasna partyzán, žijící na jednom z bloků strahovského plácku. Na studentovu otázku (položenou buď polským anebo ruským přízvukem), zda se může přidat, pohotově odpověděl (aniž by proběhl aspoň oční kontakt souhlasu) vedoucí obchodu s hudebními nosiči v Bělehradské ulici, rázným jo... pojď k nám. V tomto momentě se, dle mého názoru, vytratil ze hřiště pohodový punkový duch nebo? partyzán, zvyklý od svých kolegů, řezat míč a protihráče hlava nehlava, nastolil zcela jinou disciplínu herního plánu. Ta očividně nevyhovovala panu Fló, který partyzánovo počínání několikrat ostře okomentoval. Naopak Banán se projevil ne jako ten hodnej a tolerantní kluk z Balaclavy, ale i jako bestie, která je pro výhru schopná udělat cokoliv. Sama za sebe mluví hláška: OK. začneme tedy od začátku, vedeme 1:0! Neb zbývalo jen pár minut do konce hracího času, nechal jsem si svojí oblíbenou větu: hele, běž radši zpátky k výkresu, radši pro sebe a v podstatě už jen doběhal zbytek zápasu, který jsme vyhráli, ovšem bez hřejivého pocitu dobře vykonané práce.
Celkově hodnotím akci jako pozitivní. Ano, můžete si řict, že jsem masochista, ale ztížené podmínky jako nedostatek hráčů, nebezpečný terén, sněhová bouře a celková nálada, udělaly z večera 20.12.2005 svátek a možná položily základní kámen pro tradici, která se ve stejně sebevražedném počtu bude opakovat každý rok.
Více na old.czechcore.cz
|
