Ipecac recordings/Southern records
Spolumajitelem lebelu Ipecac není nikdo jiný než Mike Patton z Faith no more. Ta tam je doba, kdy si vydělával zpěvem, který lahodil všem teenagerským ouškům. Svoje poctivě vydělané peníze nacpal do projektů, které nejsou a asi nikdy nebudou tak masové. Důvod je jednoduchý. Jedná se totiž o absolutní underground, který by sice hráčsky lehce přebil všechny ty sladké mainstreamové hvězdy, leč realita trhu je jiná. Krom vlastních počinů (např. Mr. Bungle, Fantomas, Tomahawk) ukrývá pod svými křídly mnoho roztodivných umělců. Jedněmi z nich jsou právě Isis, u kterých mě napadá jediný termín: hard core ambient. Uplynula dlouhá doba od okamžiku, kdy jsem se s touhle mega temnou kapelou setkal poprvé na nosiči nazvaném optimisticky The red sea. Přelomovými se však staly až dvě na sebe navazující CD Celestial a SGNL>05, které spatřily světlo světa díky Neurot music, Escape artists, Second nature, kteří jsou s Isis svázáni dodnes. Na konci minulého roku vypadlo do světa veledílo nazvané Oceanic. Lepší název pro desku si Isis vybrat nemohli, nebo? obsahuje vše. Temné a dravé hlubiny, klid, rozpálenou hladinu, bouři a nesmrtelnost. První polovina alba je hodně zasněná a bolestivá. Jestli máte rádi film Magická hlubina od L. Bessona, ve kterém hlavní hrdina umírá s představou, že je mezi delfíny, tak ochutnáte ten správnej pocit. To totiž byla první věc, která mě při poslechu napadla. Druhá polovina je podstatně dravější, hustší a valivější. Přesně jako bouře na hladině, před kterou sice utečete do temných a zdánlivě klidných hlubin, ale neustále cítíte všudypřítomný chlad, nejistotu a strach. Nebál bych se vyslovit Lvmen, jenže i ti mají svojí osobitou atmosféru a tou je bolest středověku. Když jsem navštívil Lógra v Sanu babu, tak jediné, co při pohledu na cover řekl, bylo: „To je obal!“, a měl pravdu. S touhle deskou se konečně dostanete k tolik známé a přesto ukryté pravdě. Nechat plynout a co se má stát, to se i stane.
Více na old.czechcore.cz
|
