(Numero Group)

Summer of 1994. Byl jsem poprvé u moře. Měl jsem těsně před nástupem do školy, do který jsem se těšil. Viděl jsem poprvé Barcelonu. Pohříchu jsem jevil malej zájem o Nou Camp a síň slávy (nebyla vůbec empty) a přesto si pamatuju, že na mě ta stavba zapůsobila naprosto majestátně. Stejně jako Sagrada Família. O tu jsem jevil zájem větší. Ještě rád jednou bych viděl oboje. Stejně jako babičku s dědou, se kterýma jsem tam byl. A který tu potom se mnou byli ještě minimálně dvacet pět let. Měl jsem je moc rád. Přesně ti, v jejichž bytě teď bydlim a ve kterym jsem prakticky vyrůstal. Kterej vypadá teď docela jinak a přesto vidim naprosto konkrétní obrazy, vzpomínky, zážitky. Slyšim konkrétní rozhovory. Ten byt je jenom přes ulici od místa, kde dodnes bydlí rodiče. A oba paneláky jsou součástí celku - sídliště, kde jsem vyrůstal, kde celej život žiju a dnes a denně procházím těma tak známejma místama. Mám tu prošmejděnej každej kout, vylezl jsem na střechu každý garáže a každej strom, kterej ještě neporazili. Vybetonovaný hokejový hřiště, kde jsem nasázel pěknejch pár stovek krásnejch gólů a kde jsem taky dostal pěkně přes držku od o rok mladšího kluka. Hokej je naštěstí tvrdá hra. Jako život. A život je life. Hned vedle dodnes jsou další místa, kde jsme se kamarádili s cikánama, když bylo potřeba vystupovat společně. Proti vyšší a větší síle z vnějšku. Zpravidla proti dospělejm. Nepatřili jsme k nim a oni nepatřili k nám. Ale byli jsme spolu v pohodě, přes jiný dětský mikrosvěty. Dočasný a pragmatický unity. Nedávno jsem se v jednom baru s jedním z nich potkal. Neviděli jsme se dvacet pět let. Dobře jsme si popovídali. Nepatrně se ta místa změnila, ale pořád cejtim tu vůni starejch dní, kdy jsem ven vyrážel jako čistě oblečenej kluk a vracel sem nezřídkakdy špinavej jak dobytek. Do obou bytů. A nikdo se nikdy nezlobil. Těžko jsem mohl tušit, že někde v Oaklandu se dala dohromady čtveřice kluků za účelem, kterej už dobře znám. Dost možná v dětství stejnejch nebo podobnejch, jako jsem byl já tady. Bylo to indiánský léto. Byly to indiánský léta.

Summer of 1994. Mezitim v Bay Area koncertovali Indian Summer. Kapela trvala asi rok. Jejich show trvaly zhruba dvacet pět minut. Mám rád, když se kapely rozhodnout dát všechno do svý krátký existence a nemaj potřeba přesluhovat na scéně dvacet let. A ideálně, pokud po dvaceti letech nemaj potřebu k rozporuplným reunionům, kvůli kterejm jejich členům musí bejt akorát trapně. Tenkrát ale bylo všechno jinak. Jeden van, pár singlů. D.I.Y nebo na spřízněný značce Repercussion, která byla D.I.Y stejně.

Sinker 3871 Piedmont Ave Box 312, Oakland CA 94611 (510) 547-7491 Emotional revolution. Fucking pain.

Repercussion Records. Vinyl construction for the revolution. Specializing in emotionally charged anger. 3 releases in the works. Send a stamp for propaganda or catalogue. Demos welcome-emotional, angry, or pissed music preferred. P.S.-Fuck you.

Indian Summer byli od všeho trochu. Víc emotinally než angry. Víc Rites of Spring než Honeywell. Mnohem míň jazz než Cap 'N Jazz.  I na 7" splitech s Current a posmrtným splitu s Ordination of Aaron. Střídání ticha a hluku a hluku a ticha. Vlastně to byla strašně jemná kapela. Nesnažili se o programový pojmenovávání songů, vymejšleli názvy podle toho, co z nich lezlo. Během roku objeli spoustu míst v Severní Americe a Kanadě, prodávali 7" za pár baků aby bylo na benzin do dalšího města a trochu jídla. Pořád na tour, na tour ve studiu a zkušebnách nahrávat aktuální materiál. Podoba písniček by po návratu z tour zněla jinak. Prezentační skladbou Indian Summer bych zvolil Woolworm, kde je nutno soustředit se na basu, která je sólovym nástrojem. Jak už tomu v mnoha případech bývá. Naneštěstí většinou zaniká v bordelu kytar a bicích. Skvělej song, skvělá kapela, skvělá kompilace na Numero Group. Front cover upravenej z prvního singlu, uvnitř knížečka s vyprávěním, plakátama a vzpomínkama. Krásná a jemná práce. 

Woolworm · Indian Summer

Na začátku omotaná duct tape kolem mikrofonu a celýho stojanu, aby držel pohromadě. A nejlepší kámoši. A na konci už nebyli nejlepší kámoši. Tak skončili Indian Summer. A tak to má bejt (1993-1994). Poslední a vyprodaný show na 924 Gillman Street s Jara, Snapcase, Good Riddance a Lifetime 08/13/1994. Bylo to indiánský léto. Kdybych to o rok dva později dostal strašnou náhodou do ruky a do walkmana, nemyslim si, že bych to měl šanci pochopit. Ale ty dny voněj pořád stejně, stejně jako smrdělo Labe za Neratovicema směrem na Ústí. Jdu se jen tak projít. Místa znám. Giving birth to thunder, sleeping with his daughter.

01. Aren't You Angel?    
02. mm.    
03. Woolworm     
04. Reflections On Milkweed    
05. Sugar Pill    
06. I Think Your Train Is Leaving    
07. Touch The Wing Of An Angel...Doesn’t Mean You Can Fly    
08. Truman    
09. Orchard    
10. ⚡⚡⚡