|
Nová deska brněnských Izurewara “Komu rulík, komu růže” vyšla už před několika měsíce a jsem překvapený, že nezanechala na webzinové scéně výraznější stopu. Vzhledem k tomu, že Izu momentálně patří mezi celkem aktivní kapely, přišlo mi škoda se jejich poslednímu zářezu trochu nevěnovat a nechat tenhle počin zapadnout. V kapele se sešli lidé z Ratpack, Filthyminds, Kruhy etc.
Deska vyšla během května 2023. Je to třetí nahrávka kapely. Stopáž opět není nijak přehnaná, pět songů za cca 17 minut. První čtyři kolem tří minut (v průměru), poslední stejně jako na předchozí desce delší (skoro sedm).
Mám pocit že spousta lidí má Izurewaru zaškatulkovanou jako brněnské emíčko - a musím říct že mě to taky vždycky z nějakého důvodu napadne. Možná je to kvůli živelné show (epileptická pohybovka zpěváka Ivoše) a takovému tomu “ srdce na dlani” feelingu, který z jejich vystoupení mám. Ale když jsem si desku poctivě několikrát za sebou pustil, vlastně to úplně nesedí. Spíš se vracím pocitově k hardcoru vzor 2010s se spoustou odkazů na až mathcorový zvuk. Trocha chaosu v jinak sevřeném, kompaktním tvaru. Struny disharmonicky ocelově drnčí, tempo se mění dost rychle. Ale zároveň nechybí ani moshovací sekačky. Sem tam decentní zpětná vazba, rychlé rozjezdy, důrazné bicí. Celé to má solidní tlak. Spousta pasáží je, jak to říct, rozbitých. Jednou už jsem použil slovo disharmonie a myslím že docela sedí. Místy mám pocit, že hodně vystupuje Martinův (mimojiné Kruhy) rukopis a kytarové postupy, u kterých mi je hned jasné kdo je má na svědomí. V závěru songů se občas nějaká pomalejší emíčková pasáž objeví, ale s tímhle kluci zachází celkem opatrně.
Zpěv jde na hranu hlasivek, alternuje Ivoš na hlavním vokálu a Martin na backvokálu. Je čistý, žádné zprasení, všemu jde v pohodě rozumnět. Nechybí naléhavost. Témata klasicky vážná (sexuální násilí, homofobie etc.), často dost bez obalu. Nemusíte nad nima úplně dumat, řekl bych, že vám okamžitě dojde komu patří rulík a komu růže. Všechno česky.
Pokud si dobře pamatuju, celá nahrávka vznikla na zkušebně a pokud to tak je, klobouk dolů, ten zvuk je super. Čumím co se dá vlastně na koleně vyrobit - rozhodně jsem překvapený. Kvalitou zvuku a jistotou v postupech se kapela oproti poslednímu počinu “Ať tyhle světy padnou” posunula výrazně dopředu.
Z jednotlivých songů bych asi vyzdvihnul závěrečnou apokalyptickou pasáž “Do ksichtu všem homofobům” - ten kytarový riff je fakt zlý, jedovatý, to je opravdu tlak kurva, tak to má vypadat.
“je v pořádku, pustit zlobu, do ksichtu všem, homofobům“ - militantní, straight to your fuckin face hardcore. Žádné schovávačky, žádná subtilní gesta. Stará dobrá agrese.
Závěrem: pokud máte rádi klasický hardcore, chytře zahraný, dobře složený se zajímavým feelingem a za mě výborným zvukem, Komu rulík, komu růže nebude šlápnutí vedle. Z klasické sestavy vokál, kytara, basa, bicí kapela vytěží zvukově maximum. Bicí důrazné, riffy ostré, basa hutná. Oproti předchozím nahrávkám mi přijde že se vokál víc srovnal s muzikou a působí o moc líp.
Pokud bych měl být kritický: poslední song (Kreslíme do prachu) na mě tolik nefunguje. Jsou tam fajn pasáže, ale proti zbytku desky je dlouhý, klidně bych ho sesekl na polovinu. A v některých pasážích desky bych klidně trochu zkrátil texty, občas je toho v těch sonzích fakt hodně a klidně bych nechal vyniknout jen muziku. Ale to je fakt jen kosmetika a moje osobní preference.
Lineup:
Ivo - voc
David - dr
Filip - bg
Martin - gt/voc
Seznam skladeb:
1. Nebýt tím kdo to skončí
2. Hvězdy a strach
3. Komu rulík, komu růže
4. Do ksichtu všem homofobům
5. Kreslíme do prachu
Odkaz na album: https://izurewara.bandcamp.com/album/komu-rul-k-komu-r-e
|
