(Impure Muzik, 2014)

Minor Noise rozvíjí těžce uchopitelný styl, který kapela definovala na předchozí desce Places To Hide (2011). Přirovnání pokulhávají, ale přesto… Spojte si monumentálnost Pelican, živelnost Drive Like Jehu, agresivitu Akimbo, těžkotonážní stoner zvuk, ale i naléhavý francouzský emo hardcore v kombinaci s citem pro silné melodie a totální hity a dostanete právě Jack & The Bearded Fishermen. 

Desítka aktuálních písní posouvá kapelu k agresivnějšímu a dravějšímu soundu. Masivní stěna třech kytar a hodně výrazné basy (přece jenom se musí prosadit vedle kytar) vrství jeden riff na druhý a spolu se dvěma melodickými vokály tím vytváří specifickou atmosféru, ze které mrazí v zátylku. Výrazová škála je široká – od melancholických noisy pasáží, připomínajících snad Daitro nebo Sed Non Satiata v nejlepších letech, až po velkolepé riffy ve stylu Mika Sullivana, ze kterých naskakuje husí kůže. To všechno za pomoci zvuku, co tlačí ke zdi (práce Andrew Schneidera – Unsane, Made Out Of Babies, Keelhaul, Converge, Sofy Major atd.). Nečekejte ovšem samoúčelné postrockové hlavolamy, „Minor Noise“ není žádná exhibice, ale „jenom“ kompaktně znějící deska o deseti písních. Výsledný dojem? Epochální (jakkoliv tímhle slovem obvykle šetřím)! Osobní hity? Infarkt mi pravidelně způsobují songy „Inverted Queen“ a „Way Out“.

Podobný zážitek jsem si v minulosti odnášel právě z desek francouzských emo hardcore kapel. Paralela to není náhodná. Členové Fishermenů tuhle scénu na počátku tisíciletí sami tvořili a i přes žánrovou nezařaditelnost v rámci hardcore/punku dodnes fungují. V principu stále pouze punková kapela.

http://jackandthebeardedfishermen.bandcamp.com

A Jack & The Bearded Fishermen makaj především naživo. Přesvědčili jsme se o tom před třemi lety – v pátek 9. května se o tom na Sedmičce můžeš přesvědčit i ty!