O „konzervativních punks“, posledním výhonku tuposti, jsme už psali, teď se kriticky podíváme i na jedny z jejich citovaných odpůrců – na spornou webovou stránku PunkVoter.Com a poselství, které šíří. Zatímco nový impuls posilující spojení punkového protestu s politickou angažovaností je něčím, co lze vítat, je třeba se ptát, spolu se Scottem Evansem z magazínu Counterpunch, zda se hudebníci kolem Punk Voter nenechali kritikou Bushe dotlačit k zaslepené a naivní podpoře téže politiky, jen oděné do Demokratického křiváku… a zda se nevzdali tradiční punkové nedůvěry a kritiky zastupitelské demokracie.
Ačkoli mnoha z nás poslední čtyři roky skvěle demonstrovaly nedemokratickou povahu americké demokracie, píše Evans, zdá se, že někteří radikálové sešli z cesty. Mnozí aktivisté, zatímco se setkali s pandemickým odcizením, které bylo výsledkem selhání amerických politických struktur a které bylo nejnápadněji vyjádřené ve volbách v roce 2000, se prostě rozhodli usměrnit svůj vztek do toho samého systému, který jej zplodil.
Jedním takovým příkladem je Punk Voter (www.punkvoter.com), koalice více než 130 kapel a 30 nezávislých nahrávacích labelů, která se zformovala nedávno  s cílem registrovat a mobilizovat „punk rockery“ ve volbách roku 2004. Při vstupu na jejich stránku je čtenář v úvodu upozorněn, že „punk rock byl vždy na hraně a v první linii politiky“. A co by mohlo být radikálnějšího a „víc na hraně“ než volební urna? ptá se provokativně Scott Evans.
Letmý pohled na stránku punkových voličů odhalí větší než malou špetku neúmyslné ironie. Zatímco layout webu je typicky punkový – s červenými a černými písmeny a DIY vzhledem (ala rozstříhej-a-poslepuj), je její poselství konstruováno v dost těžkopádném pokusu vypadat „legitimně“. Tak se stránka politice Bushovy vlády vysmívá jako „chaotické“, což je dost humorná výtka od kapely, která uvádí, že byla ovlivněna skupinami jako Sex Pistols ("Nevím, co chci / Ale vím, jak toho dosáhnout / Chci ničit"). V jiném sloupku si Jesse Michaels z Operation Ivy stěžuje, že "bude-li pokračovat válka jako výsledek americké globální agrese, její dopady se dotknou našich hezkých malých předměstí“.
Pokusy dát dohromady mládežnickou rebelii s mainstreamovou politikou by byly jen legrační… kdyby poselství, které se za nimi skrývá, nebylo tak nebezpečné, komentuje autor článku z magazínu Counterpunch.
Cíl Punk Voter – zmobilizovat 500 tisíc mladých pro Demokratickou stranu – je přinejlepším ztrátou času a energie, přinejhorším destruktivní iniciativou, která poslouží posílení toho samého politického systému, na jehož napadání si punk vystavil pověst. Pod záminkou, že je silou za sociální změnu, se punk upsal tomu, aby dělal špinavou práci za kapitalismus tím, že posílí základní mýtus zastupitelské demokracie, který zní: systém funguje – změny přicházejí zevnitř.
Známkou odkročení od punkové tradice konfrontace s kapitalismem je podle Evanse hádka, k níž došlo mezi radikálním punkovým bandem Propagandhi a Mikem Burkettem, zakladatelem Punk Voter.
V březnu Propagandhi stáhli svou účast na kompilaci Punk Voter's Rock Against Bush Vol. 1 poté, co kapelu Burkett požádal, aby z písně, kterou měla být na albu zastoupena, odstranila špílec proti milionáři Georgi Sorosovi. „Toto poselství vám nepřináší George Soros,“ uvádělo se v textu písně. Svou žádost Burkett vysvětlil v dopise zveřejněném na stránce Propagandhi. Ačkoli Burkett, jak píše, věděl, že Soros byl zapleten do prodeje válečných zbraní a že „poslal ke dnu pár zemí, aby vydělal peníze“, zakladatel Punk Voter rovněž poznamenává, že Soros financuje „mnoho skvělých organizací jako Moveon.org a America Coming Together“ a že „tyto organizace nás podporují“. Nakonec uvádí, že uskupení MoveOn pomohlo rozšiřovat „Uncovered“ DVD, kterého se díky této organizaci prodalo o 40 tisíc kusů víc.
Punk Voter nechtěl udělat krok ani o píď, pokud by se to mělo dotknout prodejnosti jeho nahrávek – jen tolik k punkové nezávislosti, komentuje Evans.
Snad by nebyla špatná myšlenka spojit diskusi o strategickém hlasování spolu se silným skepticismem k politickým stranám, uznává autor článku v Counterpunch – dodává však: vzkaz, který Punk Voter vysílá povětšinou politicky nezkušenému publiku, je naivní.
Snad nejzřejměji to je podle Evanse vidět z toho, že Punk Voter přistoupil na takové vysvětlení voleb z roku 2000, jak jej prosazuje Demokratická strana: podle Demokratů i Punk Voter byl rok 2000 důkazem, že „rozhoduje-každý-hlas“. Tento pokus přepsat historii se nás snaží přimět, píše Evans, že Bushovo vítězství bylo postaveno na legendárních a omílaných 537 floridských hlasech– a nikoli na nekontrolovatelném volebním podvodu, na odnímání práva volit a na selhání volebního systému, přičemž jsou všechny tyto důvody dobře zdokumentované, píše Evans.
Mike Burkett přiznává, že politická analýza není jeho silným místem. V rozhovoru pro AlterNet přiznává: „Vlastně nečtu tolik, kolik bych měl, protože, když čtu politický knížky, čím víc toho přečtu, tím horší mám náladu.“
Proto snad ani nepřekvapí, že Punk Voter prosazuje jistou politickou perspektivu bez kritiky, kterou by ji odlišil od pravicového vedení Demokratů.
Mladí lidé, kteří na web zabrousí ve snaze najít směr či zjistit, jaký náhled na věc mají umělci, k nimž vzhlíží, se setkají s hloupým nacionalismem (americké vlajky, neustálé odkazy na „naši vládu“), neustálým omíláním liberálních schémat (Nader nese zodpovědnost za Republikánské vítězství atd.) a šokujícími prohlášeními ala „Nesmíme zapomenout, že politici jsou dnes služebníky svých voličů…“.
Jakákoli debata o limitech zastupitelské demokracie naprosto schází… stejně tak jako se neřeší otázky, jako je vyloučení 10 procent voličské základny v USA (včetně imigrantů, někdejších trestanců, bezdomovců atd.), korporativní dominance nad politickým systémem, historie imperialismu a válečného štvané Demokratické strany či dokonce postoj samotného Kerryho k domácím a zahraničním otázkám.
Děsivá politika senátora Kerryho byla zachycena mnoha zdroji, někteří však asi příliš nenaslouchají, poznamenává Evans. Jeho zahraniční politika je doslova totožná s onou Bushovou. Podporuje aktivní a unilaterální akce na obranu „amerických zájmů“ (čti „obchodních zájmů“) a otevřeně volal po eskalaci konfliktu v Iráku. Jako senátor hlasoval pro Plan Colombia a NAFTA. Co se týká domácích záležitostí, hlasoval pro Patriot Act, Department of Homeland Security a No Child Left Behind – pro zákony, které mnohé z bandů na Punk Voter odmítaly, dodává autor.
Burkett ale říká, že si myslí, že Kerry je „v pohodě, protože jezdí na snowboardu a hrál v kapele“.
Je punk o tomhle? Pokud ne, měli by politicky prozíravější punks vyvodit, co se týče těchto umělců, příslušné závěry, shrnuje Evans.
Během prvního týdne prodeje si lidé koupili na 20 tisíc kopií kompilace Rock Against Bush Vol. 1… lze se však ptát, čeho tím punkové ikony, kromě propagace sebe samých, dosáhly.
V nezvykle upřímné chvilce řekl Burkett CNN, že „zvolení Buse bylo pro punkovou muziku dobrou věcí. Nyní mají lidi něco, na co můžou být nasraní“.
Zabito bylo víc než 10 tisíc iráckých civilistů, prodej nahrávek jde ale nahoru, dodává k tomu, co přineslo Bushovo zvolení těm a oněm, Scott Evans.
Zdroj Part.cz
Zajímavé odkazy (co také podporuje 100% punkáč?): každoroční rajoty v
Německu Chaos Tage
Recese a politiku, spojuje v Německu "strana" Anarchistishe Pogo-Partei Deutschland, jejich ideologií je pogo-dogmatismus a co si myslí se dozvíte v jejich pogo-manifestu - s hesly typu: Strana má vždycky pravdu, Již nikdy žádnou práci, Počítač počítač - celý den počítač, Chlastat chlastat každý den chlastat, Práce je nahovno. Volte nás - všichni ostatní jsou naprostý čůraci či požadavky např. na balkanizaci Německa,rozdělení Německa do zón pro členy APPD, pro obyčejné lidi a pro kriminalníky a nácky, kteří by se pozabíjeli mezi sebou či tvz. teorie, že policisté, nebo? otravují slušné lidi, by se směli pohybovat jen podle namalovaných čar na ulicích a to max. 1,5 metru od čáry v levo či v pravo, se tot uskupení pravidelně účastní voleb jak v Německu, tak do EU parlamentu! Dodatek hymna APPD nebo fotografie z APPD demošky
Více na old.czechcore.cz
|
