Někdo mi teďka říkal, že
už neposlouchá žádný emo/violence kapely, protože je tenhle styl už vyčerpanej.
Moje odpověď je, že si vybírá špatný kapely. Souhlasím s tím, že spousta
kapel z daný škatulky je o ničem, ale to je tak u všech stylů. Klony jsou
nuda. Převládá forma, ztrácí se obsah. Zajímavý to začíná bejt, když se kapely
pouštěj svejch představ o tom, jak by chtěly znít a hrajou tak, jak to cejtěj.
V tuhle chvíli konečně přichází posun. Hudebně to jde dál a především to
má nějakej obsah, je to uvěřitelný. Stačí se podívat na ORCHID, JEROME’S DREAM,
PAGE.99, LA QUIETE…
Co jméno, tak vlastní směr mimo škatulku. Pro mnoho lidí už uzavřená kapitola,
ale takový kapely tu pořád jsou, jen je potřeba se pořádně rozhlížet a
myspacová džungle to dělá těžší. Uznávám, že KADDISH, kteří se ukrývají kdesi u
jezera Lochness je těžší najít, zvlášť když jejich první deska teď vychází po
osmi letech existence (to je skoro jak BALACLAVA, hehe), ale podle mě je to
jedna z těch současných
progresivních kapel z emo/violence okruhu, které mají co říct.
KADDISH vycházej z výbušnýho starýho ema plnýho úžasnejch vybrnkávanejch
melodií. Ani bych nedivil, kdyby je v tomhle ovlivnili jejich lokální
kolegové MESA VERDE (poslech KADDISH mě donutil si to po pěti letech pustit a
nechápu, jak jsem mohl zapomenout). Melodie v podání KADDISH ale vyžadujou
pěkně obratný prsty. Možná si teď představuješ další kopii výbornejch OFF MINOR a
technickou onanii, ale ne-ne-ne. Tady jde o fakt úchvatný epický melodie,
každej tón tam má svý místo a není tam kvůli předvedení technický dokonalosti.
Na druhou stranu KADDISH nešetřej ani „violence“ pasážema s dvojšlapkou a
včelínkama a k tomu má zpěvák podobnou barvu hlasu jak ten ze SAETIA. Celkově maj ale dost jednoduchou skladbu songů, takže se to všechno žene dopředu silou velké vody. Jen co deska dohraje, už mi chybí.
Obzvlášť, když závěrečná pasáž je nejepičtější z celýho alba a dokonce tam je náznak melodickýho zpěvu.
Jak jsem už psal s tahle kapela toho má hodně společnýho s BATTLE
OF WOLF 359 a
není to jen ten split sedmipalec, co spolu vydali. Teď mám na mysli specifickej přístup
k textům a vůbec nějaký významový stránce věci. Jednoduše jsou to inťouši
a to já mám rád. Ani slovo nepřijde nazmar. Jejich myspace stránce vévodí citát
od Deleuzeho a půlku vnitřňáku zabírají úvahy o tom, proč se v době, kdy
se možnosti komunikace zdají být neomezené, stále více navzájem odcizujeme a
oddalujeme. Texty jsou jednoduše dokonalý. Stejně jako u ORCHID je buď budete
milovat, nebo považovat za patetický. Já jsem první případ. Jo a ještě k těm
BOW 359 – KADDISH mají hodně podobný zvuk a Derek se Samanthou se skrze svůj
label Parade of Spectres na této desce podíleli.
Na tuhle desku jsem hodně dlouho čekal a když konečně přišla, tak o velkej
kus překonala moje očekávání. Respekt. Jdu
si to zas pustit.
Na závěr ještě jedna věc,
která mě zaujala na rozhovoru s KADDISH, co jsem četl. Prej mají rádi JEROME’S DREAM,
protože jsou „heavier than metal and more punk than punk.“ Myslím, že se tím sami taky říděj.
|
