Mám podvědomou nedůvěru k dvoučlenným kapelám. Nedokážu to moc racionálně vysvětlit, prostě to tak je a táhne se to se mnou už dlouho. Možná je to pocit, že v tom "klasickém rockovém obsazení" by měly být zastoupeny všechny nástroje, pakliže chce tedy někdo dosáhnout maximálního účinku. Že by náhodou někdo maximálního účinku dosáhnout nechtěl, je pro mě natolik nepochopitelné, že si to vůbec nepřipouštím. A navíc zrovna u Kontroll to absolutně nemusím řešit. Narozdíl od toho, jak to teda je s těma dvoučlennýma kapelama.

Můj předsudek už totiž dostal tolik trhlin (ty největší způsobili jednoznačně Iron Lung a Lightning Bolt), že by měl být teoreticky dávno rozcupovaný na cucky, nicméně z nějakého důvodu pořád lehce přetrvává a tak mě musí další a další kapely přesvědčovat, že se pletu. Přiznám se, že s lehkou nedůvěrou jsem přistupoval i k "Asfaltu" a to zejména proto, že v případě Kontroll chybí kytara a vše je postavené jen na base, bicích a vokálu. Nedokázal jsem si moc představit nahrávku, která má vyvolávat nějaký tlak a zároveň je v určitém ohledu postavena jen na totálním minimalismu a oholena na kost. Doteď vlastně moc nechápu, jak se tam povedlo to podivné těkavé pnutí dostat, ale rozhodilo mě to (v dobrém slova smyslu) rozhodně víc než jsem čekal. Neučesaná hrubost operující na zcela specifické frekvenci útočí odněkud zespodu dost zákeřným způsobem na jistou část mého podvědomí a chvilku mi trvalo, než jsem si srovnal jestli mě to sere nebo baví. Pak mi došlo, že největší síla Kontroll je právě v tom, že mi nad něčím podobným vůbec donutili přemýšlet a přesně v tu chvíli mě ta deska úplně přejela. Jednoduchá a vlastně dost punková struktura songů, která je dána už zvolenou formou je krmena hektickým, občas až vybrujícím drivem, který dotáhli do extrému právě Lightning Bolt a Kontroll si z něj půjčují jenom tolik, kolik je potřeba k nabití jejich songů, čímž to všechno dostává nový rozměr. Nikdy by mě nenapadlo, že v recenzi na "Asfalt" zmíním právě Lightning Bolt, ale nemůžu si pomoct, v těch hlučných, rychlejších a kousavějších pasážích je prostě slyším. Zároveň je v celé desce těžká ozvěna domácího undergroundu 70. a 80. let (hodně ji slyším i v textech mimochodem), což teď může působit jako dost bizarní kombinace, ale dohromady to  pro mě funguje skutečně až nečekaně dobře. Nahrávce to dává nezaměnitelný výraz, který asi nebude sedět úplně každému, což ovšem nemění vůbec nic na tom, že Kontroll nahráli zcela unikátní desku. A zasadili tak další ránu mé domněnce, že ve dvou to nikdy nebude úplně ono. Moje hlava je otevřená jak po tvrdé ráně šroubákama.

http://www.kontroll.cz/