Hned první nahlédnutí do sálu ukazuje, že inflace hc koncertů v Brně se někde přece jen projeví. Slabých 40 kusů, to už Yacht dlouho nepamatuje. Na druhou stranu taky nepamatuju na brněnským koncertě tak domáckou náladu, přátelskou atmosféru. Tak vyčesat krocana, okovat křiváka, nahodit paroháče a jedem!
O rozjezd se postarají Confidence. Celkem průměrnej hc/punk tradičního ražení. Hudba by mě možná docela bavila, to by ale nesměl set trvat skoro tři čtvrtě hodiny. Takhle by to už ke konci byla zívačka, nebýt jedné z hlavních hvězd večera – Karla U. Nač tutlat identitu této kultovní postavy? Při anti-hardline písničce je absinthovej skřítek už v plné parádě a nalejvá celou kapelu, stíhá pařit i bavit, glosuje popěvky a mezi diváky se mu dostává zasloužené pozornosti.
Festa Desperato je před personální rošádou, ale tenhle set opět vraždí! Bohužel bez tolik oblíbených proslovů (sem tam zaskakuje Karel svými performacemi), ale zato opět distorted as fuck :--) Z ranku rychlýho divokýho hc/punku asi dneska nejlepší moravská kapela. Mě osobně jejich rychlé, krátké a především hlasité songy opravdu baví, a to tím spíš, že celý set je vysypán zhruba za 15 minut, včetně coveru Ratus. Publikum jejich nasazení cení, hodně příjemné vystoupení.
Kurwa Aparata – punk/crust/grind, nebo jak kdo chce původem z Rakouska. Musím přiznat, že kromě názvu a ultracrustové image mě na téhle kapele fakt nic nezaujalo, Karla zjevně taky ne (spí), tedy zábava mírně upadá. Ani následující Dreshflegel svým grindem to moc nevytrhnou – neúměrně dlouho trvající set a absolutní monotónnost – „mňááu, mňááu bebebebe,“ do toho hodně rychlé bramboračkové bicí, z ostatních nástrojů víceméně jen kravál, tohle teda fakt nemusím.
No a už je tu velké finále, na které opět procitá i enfant terrible brněnské scény, aby zjistil, že zatímco spal, finové mocně finišovali aby smazali své alkoholové manko. Musím přiznat, že už dlouho – dlóóuho, jsem neviděl kapelu tak totálně našrot jako Viimeinnen Kolonna. Ne že by to jejich finopalu jakkoli vadilo. Nevím sice jak je to možný, ale i přesto, že byli totálně rozladění, hovadsky žvanili do mikrofonu (finsky) o skřítcích ve výtahu, valil jejich set naprosto parádně. Decentní pařba (Karel je pořadateli vyveden), crust jak noha! Všeobecné veselí se stupňuje, když je kytarista úplně mimo sebe a nechává se hecovat k přídavkům. Potměšilí návštěvníci už tvoří hlouček jen před ním, aby sledovali jeho ekvilibristická sóla, která nechala Veie a Malmsteena daleko v pelotonu poražených. Zbytek kapely sice pitný režim také nezanedbával, ale prasečí očička kytaristy a především jeho instrumentální bravura (Trsátko nebo lahváč - Není to jedno? Urvaná struna – seru, rytmus, nezajímá…) ho pasuje do role jediného důstojného partnera Karla.
A vskutku pohled na tyto dva, se zbytky absinthu, politicky silně nekorektně debatující, chemicky znevýhodněné tvoří překrásnou tečku za parádním večerem. Tenhle koncert mi připomněl, jak perfektní zábava je hardcore.
Více na old.czechcore.cz
|
