CD/LP (Rookie Records)
Dávno pryč jsou doby teenagersko-garážově-naivních kapel z Dr.Strange Records. Pryč jsou doby, kdy se Robert Smith z The Cure maloval, zůstala tu jen pachu? jeho imagine v podání novodobých „punk“ skupin. Metal se začíná opět dostávat do krevního oběhu spoustě bývalých „metalistů“ a styl kapel jakými byli Sleepasaurus, Sinkhole, Weston, Bollweevils, Gameface už nejspíš zůstane pro mnohé jen vzpomínkou. Možná jste oprášili staré džísky, vzpomněli jste na doby, kdy byl „depešák“ úhlavním „metalistovo“ nepřítelem a naskočili znovu do metal expresu, který stále jede. Já jsem si naopak oprášil pár desek Dr.Strange, sáhl po The Jones albu a musím říct, že spousta z těch kapel mně potěšila možná víc než v době, kdy jsem je měl doma jako novinky. Jsem rád, že k některým takovým věcem se dostanu zpětně přes věci jiné. Tím impulsem pro mě bylo „Tales Of Discontent“, německých Kick Joneses.
„Who Put The Voodoo Into Punkrock?“ - to bylo před cca 7 jejich lety aktuální Kick Joneses album. V té době jsem se s touto sympatickou partou postarších chlapíků setkal poprvé. Čas ale běží tak rychle, že jsem přes spoustu jiných skupin, alb … zcela pozapomněl sledovat co je u nich nového. Zčista jasna se ke mně, dá se říct náhodou, dostalo jejich poslední album „Tales Of Discontent“. Rok výroby není nejčerstvější, nicméně na požívání by to nemělo mít vliv. Kick Jones mají o pár šedých vlasů víc, ale ve formě jsou zde podobně jako za „mladých“ let.
„Tales Of Discontent“ je názvem, který se pro album opravdu hodí. Kick Joneses mají ten dar, že z jednoduchých opakujících se riffů, doplněných punkovou rytmikou a náladou popových kapel z 80tých let, doslova a do písmene vyčarují hitové skladby. Jejich silnou stránkou jsou chytlavé texty ze života, popisující obyčejná témata, se švihem, jiskrou a lehkostí. Tím nám mnohdy nabízejí zcela jiný úhel pohledu na svět a co víc, jejich texty jsou vtipné, nedogmatické, i vdechující dobrou náladu s optimismem. Umocněné jsou zajisté osobními prožitky. Není v nich jediná správná cesta, vždy spíš poukazují na možnosti volby, které jsou. Témata hravá jako například „Try me“ a „Hate List“ střídají skladby s jistým politickým nádechem „Go To Hell George!“, z dob, kdy byl „zvolen“ G.Bush presidentem nebo „The Dukes Of Leyton Park“ - silná skladba s geniálním refrénem a fajn příběhem.
Konečně skupina je složená z postarších chlapíků, z nichž je i po letech cítit nadšení. Přesně znají své silné stránky a to se v jejich hudbě samozřejmě odráží. Kvalitně napsané písničky, gradování jejich děje…- to uslyšíme téměř v každé z nich. Refrény mi ještě dlouho běžely v hlavě a velice rád se k nim vracím, když cítím, že nejsem zrovna ve dvakrát positivní náladě. Většinou mně vždy odvedou od problémů zcela jinam, zanechají dojem a po „návratu“ tenhle odpočinek pomůže vše vyřešit s klidnou hlavou.
Kick Jones mají svůj styl za léta existence vyhraný a nezaměnitelný. Ležérností i lehkou naivitou by se dali přirovnat ranným kapelám z Dr.Strange Records, snad i Sleepasaurus, Weston (nevím jestli si na tyto skupiny ještě někdo vzpomene) a potenciálem k napsání chytlavých skladeb mají podobné jako ALL, či Descedents. Neopomenul bych ani přirovnání k Leatherface nebo The Jones, snad i vzhledem k průměrnému věku kapely, ale i podobně jistě psaným textům a samozřejmě výše zmíněným chytlavým refrénům.
Album něco pamatuje (2003). Možná se k Vám dostalo v době, kdy vyšlo a mohli jste ho ocenit v aktuální podobě. Myslím si, že je naprosto nadčasové a pokud jste si v tomto směru nechali rezervu, potom Vám Kick Joneses vřele doporučuji! Rozhodně stojí za pozornost, podobně jako jejich ostatní či Spermbirds nahrávky. Co s tím mají společného? Beppo Götte, bubeník Spermbirds je hrdlem a jednou z hlavních tvůrčích osobností Kick Joneses!
V záplavě nových kapel si na Kick Jones možná nikdo nevzpomene. Já ale cítím, že mně toto čtyři roky staré album potěšilo víc než mnoho současných novinek. Má v sobě ducha, je nadčasové a myslím si, že stále má co dát i říct! Za pozornost stojí i předchozí desky „Who Put The Voodoo Into Punkrock?“ a „Streets Full Of Idiots“. Vetšina Kick Joneses alb vyšla v kooperaci více labelů, většinou The Boss Tuneage Recording Company s Rookie Records. (S)
Kick Joneses
Rookie Records
Více na old.czechcore.cz
|
